• HOME
• NOVINKY
• ČLÁNKY
• MÉDIA
  • FOTKY
  • VIDEO
  • VIDEA-LINKS
• FÓRUM
• LIDÉ
  • BOULDERING LEGENDS
• BOULDRY
  • PRŮVODCE
    • ČESKO
  • TdTB
  • TdTP
• KONTAKTY
  • KONTAKTY
  • ODKAZY

Big Paw, From The Dirt Grows The Flowers

[20.12.2010, ]

Už nějaký den si říkám, že by bylo skvělý, kdyby nám Áda poskytnul svoje postřehy z těchto dvou pecek, který letos vylezl...

Jaro 2008

Lov Big Páwa 8C

Big Paw je ještě projekt, já jej nevědomky a bez šance na úspěch chvilku zkouším s vědomím, že to je Boogalagga, která ovšem  nastupuje ze stoje. Za chvíli to vzdávám.

Prosinec 2009

-8 stupňů, v takové zimě to musí držet, jeden by řekl, ale opak je pravdou. Kůže je suchá, připomíná sklo a chyty vůbec nedrží. Rychle ustupujeme do teplejšího Cresciana

Červen 2010

Zvoní budík, je pět ráno a kapky bubnují na střechu auta. Otočím se na druhý bok a spím dál. Probudím se v šest, už neprší, vyklopím do sebe trochu musli a upaluju sám k „Pávovi“. Je celkem teplo, asi 12 stupňů, ale chyty, které právě po dešti vyschly, relativně dobře drží. Vcelku rychle vymyslím kroky, vylezu variantu ze stoje Boogalagga 8B (nastoupil jsem ze dvou bouldrmatek, takže se to nepočítá) a zjišťuji, že dostat se ze sedu do prvních chytů Boogalaggy není až takový problém, problém je v tom, že ty chyty člověk vkuse nikdy nedrží správně, což je na tento hodně specifický dlouhý krok do obliny potřeba. Potom už je to možná 7B+, takže taková jednokrokovka ;). Dám ze sedu pár nadějných pokusů, párkrát líznu oblinu a o půl déváté končím, otepluje se.

Další den zase budíček na pátou, rychlý rozlez, ale v „Pávovi“ se tentokrát vůbec nechytám. Lezu jiný věci a potom dávám restday. Po restdayi jsem pořád stejně marnej, nejsem schopnej udělat ani první krok v tom 8B. Jemně navlhlé chyty první den se ukázaly být jako daleko lepší.

Listopad 2010

Je ideálně, okolo nuly. Ale první dlouhý krok ze stoje mi znovu nejde. Hledám jiné možnosti přelezu, vlna Daie Koyamady do oblého bočáku nepřichází v úvahu, zkouším ale stisk hodně nalevo, který mně v teplém červnu nedržel. Najednou to přes něj jde. Nevýhodou (či výhodou?) této varianty je, že místo jednoho brutálního kroku tam jsou dva, zato samostatně trochu lehčí. Přichází Paul Robinson, který boulder zkouší ještě jinou variantou, když jde z nástupových chytů Boogalaggy do dírky daleko doprava. To už je čtvrtá varinta! Oběma nám to jde, ale stěstí nepřeje a nakonec to pro dnešek vzdáváme.

Další den přišly mraky a sněží, až hrůza. Rozumné je dát si rest.

Odpočatý, pln elánu po krátkém rozlezu hned na to, teploty se drží naštěstí  těsně pod nulou, takže sníh netaje. Přichází i Paul, dáme pár pokusů, ale vždy chybí kousek štestí. Je dost sucho, kůže trochu sklovitá, musím si před pokusem plivnout na ruku a potom namágovat, abych měl na rukou nějakou vlhkost. I tak po několika krocích uschnou a v rozhodujícím okamžiku mi stisk sjede a následně po skále i krásně sjedou moje klouby. viz foto

Po tak 5-7 pokusech už je sklovitost olezená, kůže měkčí a nic nebrání v přelezu. Radost je veliká, určitě můj nejtěžší boulder, těžší než všechny 8B+. Zajímavé, že do nástupové pozice  Boogalaggy (8B) jsou to tři kroky okolo 7C, ale překvapivě je to o dost velkej parník těžší. Z mého pohledu minimálně 8B+/C, Paul to vylezl o pár hodin později a tvrdil spíše 8B+, že mu to přišlo lehčí nebo podobný jako nynější Dreamtime, s čímž já tedy rozhodně nesouhlasím... Každýmu sedí něco jinýho...

Druhý cíl výjezdu je The Story Of Two Worlds, asi 8C+ v Crescianu. Jsem v tom ale marnej, i se správnou sekvencí jsem v první části marnej, špičky mně tam nedrží ani za boha. Paul a Carlo Traversi mluvili něco o 8A nebo 8A+ za tu první část... Hmm... Zajímavé názory na klasifikaci, mně to přijde těžší než druhá část The Dagger 8B+. Jinak, velká zpráva je, že tento boulder pořád nemá 2. přelez!!! Dai Koyamada k vlastní smůle údajně nastoupil špatně, a to bez prvních dvou kroků (delší ovšem dosáhnou i sem ze sedu, Dai však nedosáhne ze sedu ani na ten originální nástup), které dělají boulder ještě o trochu těžší. Kdyby tam byla šipka, tohle by se nestalo. Daiovi fakt nezávidím...

Ještě stejný den přejíždíme na záložní plán, From The Dirt Grows The Flowers 8C. Trochu pozkouším kroky a šetřím se na zítřek. Ráno vyladím kroky (důkladné studium videa je podmínkou), ale po několika pokusech, kdy dolézám na výlezovou hranu, to na přelez moc nevidím. Byl jsem tam už hodně jalovej a znovu mám problémy s příliš suchou kůží. Dávám ještě pár dalších pokusů, v jednom se dostávám na hranu, téměř bez síly. O to větší překvapení je, když se začnu přes tu hranu zvedat! Poslepu za vydatného křiku našátrám odtlak na palec a následně i lištu vysoko v plotně, pata položená na oblině zázračně neujede a z bojovného křiku se stává křik vítězný.

Ač jsou to úplně odlišné dva typy boulderů, přišlo mi to zhruba stejně těžké jako Big Paw, tudíž minimálně 8B+/C, i to 8C může být. Na okraj ještě bych chtěl říct, že Dave zkoušel tento boulder výlezy jak  zprava, tak zleva, ale nakonec to vylezl zprava. Tímto způsobem to vylezl i Bernd, Suk (NESKUTEČNÁ GRATULACE!) a já. Paul a a ten anglán Mickey Page to vylezli doleva. Údajně je to zhruba stejně těžké, děláš lehčí kroky, ale je jich víc. Podle mě to ale rozhodně není jeden, ale dva samostatné bouldery (či varianty), které by snesly i vlastní názvy. Minimálně 7 kroků je jiných.



Text: Adam Ondra
Fotky: Eva Ondrová, Petr Pavlíček

Aktuality

• Ochrana osobních údajů
• Mapa stránek
• RSS