Bouldering Malaysia - Tampin

Tampin bouldering area [11.04.2009, ]

Průzkum nových boulderingových možností, aneb další fiasco...

Začínám uvažovat si tady na PB otevřít vlastní satiristický blog “Objevujeme nové oblasti s Mílou”. Ti z vás kteří měli tu čest mi asistovat při hledání nových míst pro bouldering vědí nejlépe, jaká štěstěna mě provází. Aby tento článek nevyzněl totálně skepticky a uplakaně, tak ho pojmu více jako popis jednoho krátkého výletu do Malaysie...

Proč Malaysie? S ohledem na mojí současnou pracovní vytíženost v Asii jsem se rozhodl strávit jarní krátkou dovolenou kolem Velikonoc v této části naší planetky. Možností bylo mraky: DWS ve vietnamské Ha Long Bay, Thajsko, surfing na Filipínách nebo v Indonésii atd... Nicméně pro Malaysii jsem se rozhodl díky mému pobláznění do Formule 1, plus se mi podařilo získat informace o nějakém boulderingu kousek od Kuala Lumpur a parádní spot pro surfing na východním pobřeží... Bylo rozhodnuto! Plán byl 1.4. přiletět do KL, obhlédnout město, víkend strávit na velké ceně F1 a pak týden lézt nebo surfovat.

Twin towers - Kuala Lumpur

Veškeré mé lezecké ambice zničila neohleduplnost vietnamských řidičů naklaďáků a nehoda která následovala 3 dny před odletem do KL. Naštěstí jsem vyvázl jen s rozbitým kolenem, pár modřinami a odředinami. Avšak následná infekce jaksi umrtvila celou pravou končetinu a návštěva místní nemocnice mě přesvědčila že nejlepším chirurgem v provincii Thanh Hoa je pravděpodobně blonďák Milan. A tak za asistence mého šéfa, asistentky a náčiní skládajicího se z: modelářské pinzety, skalpelu na řezání šablon, láhve vodky a nějaké německé dezinfekce, se podařilo vyhnat bakterie pryč.

Prolejzačka v Kuala Lumpur

Po Grand Prix, kterou jsem si parádně užil, si půjčuji auto a pádím na východní pobřeží do vesničky Cherating, která má být údajně nejlepším surfingovým spotem této části Malaysie. Místo je to opravdu parádní a po seznámení s místňáky je možnosti navštívit i pár tajných spotů. Bohužel během mého pobytu byl, dle rodilých hochů, nejhorší swell za poslední tři měsíce (takže jak na Mácháči). Naštěstí pobyt v moři má blahodárné účinky na zahojení mého zranění a ve chvíli kdy můžu běhat, se rozhoduji pro lezení.

Jedna z pláží v Cherating

Jeden týpek mě přesvědčuje že bych měl navštívit Národní park Taman Negara, který je vlastně nejstarším deštným pralesem na světě. Vidina možnosti spatřit různé druhy divoké zvěře, zejména ptáků, kteří tam žijí, mě uvádí do sladkého tranzu a jako slepý kůň se vydávám do nástrah divoké přírody. Jelikož mě nebaví následovat stádo ovcí po vyšlapaných turistických cestách, tak volím dobrodružnější trasu do deset kilometrů vzdáleného tábora, po stezce která se nedoporučuje bez průvodce, se slovy: “Nejsem přeci vyžranej amík, abych sebou potřeboval debila, kterej mě bude otravovat blbejma kecama a ještě zdržovat!”

Deštný prales v Taman Negara

 Visuté lávky - jedna z turistických atrakcí v Taman Negara

Jelikož tušim že budu muset v jungli nocovat, tak si beru bavlněný spacák, 3 litry vody, náhradní oblečení, pár sušenek a čelovku (miluju přežívat nalehko). Cestou potkávám (asi v půlce) mladý britský pár, kteří jsou naložení a vybavení, jako kdyby cestovali na Měsíc (myslim do kosmu). Jejich rozpačité pohledy, na typa v teniskách, kraťasech s poloprázdným batůžkem na zádech, si ještě teď vybavuji :-)
Výlet si maximálně užívám, stezka se občas ztrácí, tudíž si musím cestu prosekávat. Následuje drobné bloudění a zjištění, že tohle nebude žádná prdel. Celou dobu se potim stylem, asi jako kdybych byl s oblečením ve sprše (nevim jak se mi podařilo propotit i skoro všechno oblečení v batohu, skrz záda...).
Do tábora docházím v celkem dobrém čase, ale nacházím ho totálně opuštěný, plus bilance, milionů všelijaké komáří havěti, kousanců od 5ti centimetrových mravenců a devět pijavic na nohou, trochu mění mé plány na přenocování. Naštěstí jsem kousek od řeky, kde s velkým štěstím stopuji jednu loďku (pár předešlých mi odmítlo zastavit a posádka mi řekla, že jsou ten den poslední)... uffff.

Jedna z řek v Taman Negara

Tak a teď konečně k boulderingu.... :-) Následující fotky nevypadají zle, ale celou návštěvu oblasti, která se nachází u městečka Tampin (asi 100km na jih od Kuala Lumpur) a mé pocity shrnu následovně:
přírodní podmínky v Malaysii boulderingu opravdu nepřejí: teplota kolem 35ti°C, vysoká vlhkost a několik bouřkových přeháněk během každého dne... ufff
flora a fauna: spousta druhů různých rostlin, které vás škrábnou a pak to krásně pálí... Ke komárům a obdobné havěti se odmítám vyjadřovat - je jich tu hodně. Třešničkou na dortu bylo setkání s Kobrou .... (samozřejmě že tohle zvířatko které je schopné vás jedním kousnutím usmrtit, je plaché a na 99,99% před vámi uteče, tak jako se to stalo mně, ale představa že bych tuhle krásku vyrušil během slunění na vršku balvanu...?)
vše výše zmíněné se dá překousnout, a tak ke skále samotné... Středně hrubozrná žula, která bývá často u moře, avšak tady s ostrostí asi tak dvakrát větší než na Petráči (při teplotách nad 30°C, fakt dort)

Tampin bouldering area

 Tampin bouldering area

Co se týče Malaysie:
drahé pivo 2-5 eur
všeobecně celkem levno, vyjma profláklých turistických míst a KL
mraky zelené vegetace, v životě jsem neviděl tolik lesů a vůbec zeleně kolem. Prý je to takhle celý rok, stále dokola
nízká kriminalita a Malajci jsou velmi otevření a zvědaví lidé. Někdy to avšak může lézt krkem...
lezení s lanem, které je většinou ve vysokých chladných jeskyních, možná dává smysl

Monroe
MR

Reakce na článek

Jméno: Milan Řehák
Datum: 16.04.2009 04:43:20
Předmět: :-))) To French guy


S rubrikou "Boulderujeme s Milanem" bych jeste pockal... ;-)

Mravence na fotkach nemam, ale pijavice jo, ukazu osobne, sem se to nehodi... Na fotky z operace nebyl nejak moral a nikoho to vlastne nenapadlo... A ja se nerad fotim... :-)

Sutry vypadaly super, ale to vedro, vlhkost, ostrost skaly.... Zadna hitparada...

dyk FH

Jméno: Michal Smrž
Datum: 15.04.2009 15:54:30
Předmět: Oh my...


Hele s rubrikou S Milanem na bouldrech...vis ze nic neni problem...
Jinak bych uvital foto operace nohy, 5ti cm mravence a pijavice zakously do nohy. Na makro.
Z dalky ty sutry nevyzeraj tak zle...

Dyk, FH

Jméno: David Kozel
Datum: 14.04.2009 06:31:06
Předmět: Ty


Takovych surtu tam a on je zas rozmslany..-P
Jméno: Milan Řehák
Datum: 12.04.2009 20:28:40
Předmět: jojo... bouračky a podmínky...


Při té bouračce na motorce měli asi všichni Andělé dost práce... Koleno je už v pohodě, samozřejmě že o tom ještě trochu vim, ale víš odkud jsem ne... ;-) Jinak podmínky jsou tady fakt zlý, lezl jsem teď dva dny na boulderovce a vtěhle vedrech jde kůže dost rychle totálně do háje.

Jinak jsem ve Vietnamu (Thanh Hoa) zkoušel hledat nějaké boulderingové možnosti, protože jsi mě posledně dost namotivoval (těma řečma o kopání atd...). Ale nula, jakože úplný hovno... Ještě to ale zkusim... :-) Plus se chci jet podívat do Ha Long Bay na DWS, ale tam to mam tak 4 hodiny cesty na motorce, což je dost ufo a auto si brát nechci. Takže to musim zmáknout busem a na to potřebuji alespoň 3 dny volna, které nemám...

Dej vědět jak jste zalezli ve Font. Já už jsem zase na letišti do Ha Noie, ale přijedu na PADání a do Loučovic asi také. Zatial...

Jméno: Vilda Chejn
Datum: 12.04.2009 10:02:25
Předmět: flora a fauna


Tak to jsou hodně hrubý příběhy:). Ses rozsekal na motorce ne?No snad, že jsi to samo domo uzdravil.
Jinak ohledně boulderingu to vypadá, že ta část asie, kde se nacházíš mu není příliš nakloněná - ale NADĚJE umírá poslední:), jak jsme se o tom mockrát přesvědčili.

Příspívat do diskuze k tomuto článku, mohou pouze registrovaní uživatelé. Pokud se chcete zaregistrovat, přejděte na registrační formulář. Pokud jste již registrovaným uživatelem, přihlášte se.