Čarodějnice, aneb léčba prstu v Panském lese!

panský les [03.05.2010, ]

Pátek dopoledne. Opět dřepím u notebooku a doháním pracovní povinnosti. Telefon pořád drnčí, a tak nejsem schopen stejně nic pořádně udělat. V překrytém čase alespoň sjíždím boulderová videjka.

 Cítím, že se mi začínají potit prstíky. Přes tři měsíce léčby prostředníku a téměř nelezení mne fakt už dost štvou! Venku je dost pěkně, což navíc generuje jakousi nechuť k práci. Čekuju víkendové počasí na netu. V sobotu by mohlo být počásko ještě great, ale to ještě budu určitě zbořenej z Filipojakubské noci. Na neděli je předpověď žalostná.

Teoretickou výhodou manažerské pozice s volnou pracovní dobou je, že si uděláte volno kdykoli. Za pět minut jsem pevně rozhodnutej teorii prohodit za praxi. Ale kam? Znovu pročítám včerejší SMS od Pepy, v které poslal informaci o přelezu Amores Perros v Lešově. Minulej tejden jsem testoval bolavej prst a právě tohle s Pepou zkoušel. Krásná výrazně převislá hrana po lištách a sklopených chytech s dost zajímavým fontáčovským výlezem. Marnej jsem v tom až tak nebyl, ale bez chytače to není nejlepší volba! Zkouknu ještě video reportáž z HOJe a zavzpomínám na dobrou ekšn.
Kdo neviděl má zde možnost. (Lidi říkali, že prej to stojí za to J)


 Je rozhodnuto! Pofrčím do Panského lesa. Objektem mého zájmu bude problém Přepište Dějiny. Poslední víkend je dokázal přepsat i Kuba. Trochu nečekaně a se zajímavým programem, kde mu neseděla mizerně založená pata ve druhém kroku a lezl to tedy po mini stupech nohama napřed!?!?!

Po chvilce už ladím tempomat na D1. Dojezdovka z Jihlavy na pohodičku. Zaparkuju až v lese u oblasti a vyrážím. Míjím Peklo, které je stále slušivě oplácané od mága. Za minutku jsem tam, kvůli čemu jsem zde. Hned osahávám a čistím chyty. Vše suché, ale teplota okolo 24° C se mi zrovna ideální nezdá! Uvidím! Tejpuju a přidávám jemný strečink. Rozlezu se na dvou lehkých, abych se vrátil pod Dějiny. Ještě jednou pečlivě kartáčem ladím chyty. Program je pro mě jasnej. Řeším pouze zda bude pro prostředník pravé ruky lepší na vyměňovací liště prolomit, nebo to drtit spíše na polo-otevřenej. Rovněž mám dilema zda si nazout úplně nové Solutiony či zůstat u RP-ček. Zkusím první volbu, která se jeví jako správná. Pata drží mnohem lépe! Přeberu lištu a přehazuju nohy na mizerný stup. Ultimátní krok do leva dělám na pohodu, ale levá noha ujíždí. Druhým, třetím i čtvrtým pokusem padám ve stejném místě při přešlapávání stupíků. Na levačku nazouvám TopGunku. To pak pro jistotu padám hned v nátahu do leva. Můj slovník je už dost nevybíravej. Pomalu ale jistě začínám kopírovat trápení Džangliho na HOJi . Dávám si čtvrthodinku, během které zhlížím a osahávám možné prodloužení Dějin. Mělo by to jít, ale bude to výrazně těžší. Možnou obtížnost tipuji někde okolo 8A! Hodně zajímavé a těžké bude též „narovnání“ Dějin, kde bude třeba spojit několik polodynamických kroků po špatně natočených a nevýrazných chytech.

jedna kratochvíl, kdesi v panském lese:)

No nic, zpět do práce! Dám tekuté mágo a jdu do pokusu. První kroky jdu úplně na pohodu.Vyměním na liště, přeskládám nohy. Rameno betonové, a tak bez problémů nabírám klíčovej bekhend. Poladím nožky a přebírám pravačkou na bočák. Bohužel se mi smeká a já se v kroku do přídrže na levou poroučím do Ocúnky. Říkám si: „Ty voe, vono to v tom horku nějak jede!“. Před dalším pokusem mi volá ještě generální!  Je třeba ještě doladit kšeft za „půl míče“. Během hovoru v duchu prosím lesní ptactvo, aby tak neřvalo. Přece jenom nemusí šéf vědět vše, že? Zase nalézám. Vše na pohodu, až do kroku do přídrže. Značně silově vycuclej ještě dávám. Posunu nohy, ale dynamo do obliny již nikoli. Má beznaděj nazná mezí! Analyzuju  možnosti a rozhoduju se pro hodinový odpočinek. S nulovým tréninkem jde síla rychle do háje.

kdesi v panském lese:)

Jdu omrknout nové směry na Peklo. Hned vpravo vedle nástupu do Pekla jsou pěkné směry. Vše ze sedu. Trochu je čistím a stínuju možné kroky. První bude asi nejlehčí za cca. 7A, druhý směr přes pětačtyřicítku s výlezem přes obliny v kolmém může být zajímavější, ale obávám se, že strom za zády bude překážet. Nejzajímavější ovšem bude ten poslední v největším převisu. Akrobacie v odhadované obtížnosti někde okolo 7B/7B+. Pracovní název boulderu je Jáma A Kyvadlo. U tohoto problému se zde ještě nabízí napojení a dolez Peklem, nebo traverz po spoďácích a  bočácích, kde jsou nohy jalové, až do začátku Krucikříže a jím nahoru. Výsledné číslo si netroufám odhadnout. Chvilku ještě zevluju na sluníčku a dávám Camelku.

panský les


Nazouvám lezky, máguju a jdu na to. V pokusu však už padám do bekhendu. Vyklepu a čistím. Zase mágo a jdu na věc. Levou lišta, založit patu, kříž a výměna na liště. Chytit přídrž a přehodit nohy. Levačka na špatném stoupku stojí a pravé rameno taky bere. Držím bekhend, na kterém zavírám palcem. Přešlapávám po ministupech. Levou nohu však na poprvé netrefuju mikro-krystal. Zaberu do těla a vracím spět. Ne úplně ideálně přebírám bočák a trochu v polodynamu dotahuju levačkou přídrž. Přizvednout nohy a dynamem do obliny. Držím! Levou nohou hledám vyšší stupík.  Následuje další krok, neštěstí už do výlezového madla. Vydudanej, ale je to tam! Dolézám na vrchol. Radost veliká! Na závěr ještě nějaký ten detailnější záběr na kameru, neb stáří je na dohled, tak ať je pořádná památka. Rád se podělím, tak pokud je zájem koukněte. 


Balím se a dávám cigáro vítězství. S konstatováním, že i po dvou dětech to stále leze se poroučím za rodinkou. Ba je třeba trochu času pověnovat i jim. Samo sebou je dnes v plánu spálit černé síly na rok dopředu. Navíc si rád vychutnám vychlazené pivko a připravenou lahvičku Tulamore Dew.

Zvláštní poděkování patří šéfovi pro případ, že to prokoukl a nepoužil proti mně. Janě, že i přes moji časovou vytíženost mi ve volném čase trpí ty moje blbiny a narvanému A-dvojkovému poutku, že si s touto terpií poradilo!

Mějte se a někdy na butrech
Tom
PS: Rozuměj: Kuba = Kamil Kubiska
Pepa = Josef Šlapák (mimochodem na svém profilu na Facebooku má Pepa výdejko z přelezu Amoresa).

Reakce na článek

Jméno: Kamil Kubiska
Datum: 05.05.2010 12:50:18
Předmět: parádní video


Prostě je pár lidí na tomhle světě,který nemusej trénovat,chlastaj,hulej a lezou k...a dobře.Super výkon Tomíku a přeju železný prsty a já jdu shybovat.Ach jo!

Jméno: Tomáš Pospíšil
Datum: 04.05.2010 21:53:59
Předmět: Video


Ahoj,

standardně používám software PINNACLE STUDIO 14 ULTIMATE COLLECTION. Záznam ze Sonky v HD rozlišení AVCHD 1080. Avšak myslím, že stejně jako u focení je nejdůležitější světlo a nápad :-) 

Jméno: Josef Šlapák
Datum: 04.05.2010 20:47:59
Předmět: :


Ahoj, pěkné video i report Tome, ostatně jako vždy. Doufám, že prst už bude OK, abychom mohli někam vyrazit. PEPA
Jméno: Michal Smrž
Datum: 04.05.2010 12:21:19
Předmět: re Video


Tome to video z prelezu je hodne pekne udelany!  Ty zabery na detail dobre ukazujou o co vlastne jde... v cem si to delal?
Jméno: Tomáš Pospíšil
Datum: 03.05.2010 15:41:58
Předmět: ::


Díky Vildo! No lízt se dá, ale podmínky jsou obecně při boulderingu důležité. Však to znáš :-). V teple půjde rychle kůže dopryč! Před přímým sluncem jsou šutry kryté lesem. Charakterem je vše dost podobné boulderům na Petráči.

Jméno: Vilda Chejn
Datum: 03.05.2010 14:41:07
Předmět: ::


Zdar. Moc pěknej bouldr, tak gratulace, vypadá to zajímavě. Jinak, dá se tam lízt i za tepla?

Příspívat do diskuze k tomuto článku, mohou pouze registrovaní uživatelé. Pokud se chcete zaregistrovat, přejděte na registrační formulář. Pokud jste již registrovaným uživatelem, přihlášte se.