• HOME
• NOVINKY
• ČLÁNKY
• MÉDIA
  • FOTKY
  • VIDEO
  • VIDEA-LINKS
• FÓRUM
• LIDÉ
  • BOULDERING LEGENDS
• BOULDRY
  • PRŮVODCE
    • ČESKO
  • TdTB
  • TdTP
• KONTAKTY
  • KONTAKTY
  • ODKAZY

Cesta kolem světa za jedenáct dní

[19.07.2011, ]

Po roce opět holčičí zájezd...

2.7

Jsem hluboko ve spacáku, svítá. Ptáci švitoří a vítají nový den. V okolních stanech je ticho, bodeď  by ne, je pět hodin ráno. Pofukuje chladný vítr. Ze svého bouldermatkového lože mám výhled na mně již  známé hory okolo kempu. Jo, zase v Magicwoodu.

Z ničeho nic se kus od nás připotácí nějaký pán, zřejmě bouldrista, zřejmě přiopilý. Zakopne a svalí se vedle stanu. Nehýbe se, asi spí, nebo je mrtvý? Spekulujeme se smíchem s Káťou, která leží vedle mě. Asi po půl hodině se pán zvedl a odplahočil se o kousek dál… tentokrát to možná dal až do stanu.

Po lezení nám Karina dělá čaj. Koukám do hrnce, kde plavou čajové pytlíky i s papírovým obalem. Jestli byla líná je rozbalit nebo jestli chtěla využít na sto procent výrobek, který si koupila, to nevím. Nám řekla, že jí to vyklouzlo z ruky. Dnes byl den rozlézací, tudíž nemá cenu psát o našich přelezech.

3.7

Včera i dnes padlo 6c ale na místní poměry bylo lehký, nicméně to nemění nic na tom, že bylo hezký. Večer si krátíme slovním fotbalem a hru zpříjemňujeme hruškovou vodkou. Je veselo a dokonce se i trochu plete jazyk. Karina se zlobí, proč jsme jako nekoupily víc tvrdýho, když nám to v tom Tescu říkala!

Dorka prosí, ať otevřeme i druhou a myslím že i poslední flašku. To zavrhujeme a dáváme jí pivo, aby se uklidnila. Pak dlouho probíráme důležité…. No dobře, ne úplně důležité věci, které tu radši nebudu prezentovat. Mírně společensky unavené (Dorka) jdeme spát.

4.7

Mám pocit jako bych se od loňska vůbec nezlepšila, ale nevěším hlavu, třeba to rozlezu. Odpoledne svačíme u řeky. Sedím úplně na kraji, nohy mám v ledové vodě, ale jen chvíli, protože příjemný pocit chladu co nevidět přechází v bolest. Voda valící se kolem vypadá jak čerstvě roztavené sklo o kousek dál rozbíjející se o kameny, díky čemu se mění v hromady šlehačkové pěny. Nejradši bych tam skočila a nechala se unášet proudem. Káťa, Dorka a nový člen výpravy Karina si čtou. Nevydrží jim to dlouho a už mě zase táhnou do skal.

Je to třetí den lezení a mě už asi došlo. Potřebuju rest, po kterém mám s Káťou v plánu vylézt Gorilu 6c. Včera jsem to během chvíle zkrokla, ale v zápětí celý program zapomněla. Možná nezapomněla, ale všechny kroky mi najednou připadaly hrozně těžký a můj program nerealizovatelný. Zkusila jsem to tedy ještě jednou zkrokovat. Nepovedl se mi ani jeden krok, jako bych v tom bouldru byla poprvé… no, doufám, že se tělo pozítří rozpomene.

5.7

Odpoledne jsme se vypravily do kopců naproti kempu. Cestou jsme sbíraly lesní jahody a probíraly, kdo že je z lezců nejkrásnější. Karina zvolila jako svůj turistický obleček kalhotky a tričko. Vypadala trochu srandovně, ale aspoň jí nebylo vedro.

Představovala jsem si jak s Máťou uteču do divočiny, až nás omrzí normální život. Budeme chovat ovce a dělat z nich vlněný, ovčí, sýrový salám. Fungovalo by to tak, že na pojízdný pás postavíte nic netušící ovečku, ovečka se i s pásem rozjede a po chvíli spadne do mlýnku, který jí bezezbytku zpracuje… Taky by se z nich mohl dělat vlněný, ovčí sýr s příchutí salámu. Princip by byl víceméně stejný.

Doufala jsem,  že si při výletě trochu opálím nohy, protože jsem jak sejrák. Výsledek..  sluneční vyrážka od kotníků po okraj kraťasů.

6.7

Dnešní cíl: Traverz na pláži za 6a a již zmiňovaná Gorila. Traverz padl víceméně hned. S Gorilou už bylo trápení víc. S Káťou jsme byly rozhodnuté jí dnes vylízt. Když Karina s Dorkou pochopily, že nás od toho opičáka nedostanou ani násilím, šly se radši mrknout na nějaké 7a. Stále dokola jsem si zkoušela, držejíc  se dvou plytkých chytů, narvat nohu do úrovně krku a plácnout do hrany kde bylo víceméně vyhráno. Izolovaně šly udělat kroky relativně dobře, ale v kuse to byla těžká karta. Kátě se to podařilo poprvé zkrokovat, což mi udělalo velkou radost. Daly jsme si pauzu a šly do ostrých pokusů. Najednou jsme se cítily slabé a ztrácely naději. Pár trapných pokusů bez náznaku možného přelezu… pak jsem si v duchu začala zpívat svou nabuzovací píseň od Skyline - Pretty Princess, díky které jsem většinou ucítila bezmeznou sílu a vylezla, co potřebovala. I teď mě nasmahla. Převalila jsem nejtěžší místo a pak vypadla. Dalším pokusem, za hlasitého povzbuzování Káti jsem to tam poslala. Byla to však jen poloviční radost, úplná bude, až se to povede i Katce. Věřím, že zítra to dá, jsem si jistá. 

7.7

Celou noc vydatně pršelo a ani odpoledne to nebylo lepší. Díky tomu nebude moct Káťa potrápit Gorilku. Po snídani přejíždíme do Chironica, kde prší stejně jako v Magicu. V noci, byť v jakémsi přístřešku mokneme. Nad námi se kupí děsivě vyhlížející mraky. Provazce vody dopadají na asfalt a v malých potůčkách stékají do kanálu. Vítr posílá kapky, aby nám bubnovaly o spacák. Blýská se a hřmí a to i ráno a odpoledne. Nevypadá to vůbec dobře. Maňas propadl zoufalství a začal chlastat a kouřit.

Karina píše Davidovi a ten jí obratem posílá předpověď na další tři dny. Déšť v celém Švýcarsku. Tak co teď? Sedět tři dny na zadku a koukat před sebe nepřipadá v úvahu. To bychom se asi brzo pozabíjely. Buď se vrátíme domů a až se počasí umoudří, vyrazíme do Zilloše nebo pojedem do Itálie okoupošit se do moře a zalízt si ve Varazze, kde leze borec Christian Core. Káťa s Karinou koukají do mapy a dělají, že tomu rozuměj. „Do tý Itošky to bude tak 200 kiláků.“ „Jojo, za tři hoďky jsme tam“, přitakává Káťa. No, místo 200 kiláků to bylo 367 a trvalo nám to hodin šest.

Cestou na nás troubila parta hnusných, umaštěných a zpocených dělníků. Něco na nás pokřikovali. Dorka si naivně myslela, že nás žádají o ruku. Já si bohužel myslím, že měly myšlenky jiného rázu :).

Po nekonečném točení se v serpentinách přijíždíme k moři, abychom to vzápětí stočily do vnitrozemí, kde je kemp. Vyplázly jsme za něj 38 éček a šly spát. Malinko jsem znejistila, jestli si můžu tenhle výlet ještě dovolit. Peníze docházej, kilometry přibývají, a to jsme teprve v půlce zájezdu.

8.7

Celý den sháníme průvodce na Varazze.  Informace, že před rokem prodali poslední výtisk, nás zcela neuspokojuje. Pán v zmrzlinárně je kámo a nechá nás vyfotit na mobil aspoň pár stránek z jeho vlastního průvodčíka. Zkoušíme štěstí i v jiných obchodech s výsledkem stejným. Uchozené k smrti, 30°C, všude kolem hromady zpoťákovaných turistů. Z patnácti minutové rychlokoupačky v moři si Karina odnáší krvavou patu.

Dnes už lízt nestihneme, tak si Karina vyprosí návštěvu Decatlonu. Její kyselý xicht se na malou chvíli vytratil, ale co nevidět jí zase našel, protože si prý chtěla zkusit ještě nějaký lezecký kalhoty a kvůli nám to nestihla. Přespat jsme jely do kempu ve Finale. Cestou jsme stihly dostat pokutu za špatný parkování, i když jsme si před ani potom nevšimly, že bychom něco udělaly špatně. Navíc tam parkovalo několik dalších Italů, kteří samozřejmě pokutu nedostali. Takže jsme zlehkly o dalších 38 €.

9.7

Konečně jsme v oblasti. Bouldry jsou hezký a já nasmahlá. Trochu nám radost kazí hrozný vedro. Žerou mě komáři, asi se rozbrečím. Vedle nás leze velmi sympatický pár. Slečna má skvělé lezecké oblečení v podobě krátké sukně. Týpek do půl těla jí vysvětluje jak se dostat nahoru a neustále jí předvádí, jak se leze drsnej, pětkovej bouldr a tváří se u toho jako velkej frajer. Slečna to zkouší, načež se skoulí na bouldermatku. Sukně se jí vyhrne a kouká na nás její zadnice. Já myslím že byla na vostřáka, Dorka myslí, že měla tangáče, každopádně pohled na ty dva nebyl úplně pěkný.

Karina s Dorkou to v tomhle počasí nedávají a nechtějí  lízt. Tak je čas vyrazit a zkusit štěstí v Zilloši. Loučím se s místním pejskem, co se k nám na chvíli přidal. Bude se mi po něm stýskat, byl úžasný. Chtěla jsem si ho nacpat do batohu a vzít si ho domů, ale neprošlo mi to...

10.7

Jak jinak než kolony. Naštěstí se to nakonec rozjelo a provoz byl plynulý. Hned za hranicema čekal náš starý známý jednolitý mrak, ze kterého valila voda proudem. Ani po několika hodinách jízdy se to nezlepšilo. Karina dostává informace od Davida.. déšť do konce srpna. To není život, to je rána za ranou. Neodbočujeme na Zilloš a jedem rovnou domu.

Shrnutí

Minulý holčičí výjezd nasadil vysokou laťku a nebude lehké ho překonat. Tentokrát nám nevyšlo počasí. Většinu času jsme strávily v autě na cestách. Krom toho chvílemi panovala napjatá atmosféra. Chyběla mi ta naprostá pohoda a uvolněnost, která byla vloni a která je nejdůležitější složkou dobrého výletu. Nezáleží na tom, kam jedeš, co lezeš, ale na tom aby byla duševní pohoda a vyrovnanost mezi všemi účastníky. I přes to všechno se mi výlet líbil. Trochu jsem si zalezla, podívala se do Itálie, vylezla na kopec, plavala v ledové řece, udělala jsem si rekord v přesezení zadku v autě, potkala partu dělníků kteří si nás „chtěli vzít" a v neposlední řadě jsem si užila večerní hraní una a města, moře.. teda vlastně země, moře.

Účastnice zájezdu

Janička

Dorka

Karina

Katka

text a většina foto: Jana Olšarová

Aktuality

• Ochrana osobních údajů
• Mapa stránek
• RSS