Fontáčské Řízky

[09.10.2012, ]

Po dlouhých letech nečekaně vyšel výjezd do Fontu. Nevěřil jsem, že je to možné, ale když už jsem utratil několik tisíc za jídlo a další blbosti, tak mi došlo, že to asi klaplo.

Z původní sestavy jsem zbyl jen já a Eliška, což je stále pozitivní počet na to, abych si nemusel brát „hypotéku“ na benzín do Francie.

Spací doupě / šmírácká skrýš

1300km a kýbl hodin strávené za volantem není to, na co jsem se těšil, ale vidina dokonalých oblin a dovolené v práci mě naplňovalo sluncem v duši. Brno – Praha – Norinberg – Reims – Paříž…tuto osu zla jsme nakonec solidně zvládli a ráno dorazili do Fontu na parkáč u Cuvieru, ošahali jsme skálu a poté spokojeně usli.

Písečné Pláže

Moc jsem toho nenaspal, furt jsem přemýšlel o tom, jak na těch šutrech před autem budu brutálně drtit a posílat jeden směr za druhým dokud bude na prstech alespoň trocha masa s kůží. Po pár hodinách to opravdu přišlo a já s Eliškou poprvé stanuli před kameny s plány nejvyššími. Až sem se to shodovalo s mými sny, nicméně po prvních třech bouldrech se sny zásadně oddělily od reality, která se ukázala jako pěkná svině. Věděli jsme oba, že to tu je trochu oblé, naše okolí nás varovalo i před dalšími věcmi, které nás tu mohou potkat, ale poslouchat bubáky okolo jsem odmítl. Takže nyní čelímé tváří v tvář technickému peklu bez noh, bez chytů a s kamikadze výlezy. O klasifikaci se tu raději vůbec nezmiňuji, protože v prvních pár dnech jsem vymýšlel i nová slova, jak nazvat toho, kdo mohl dát bouldru klasu 5C a já to nemůžu poslat ani v 8. pokusu. Navzdory prvotní facky si užíváme pěkné lesíky, dobré dopady i pěkného počasí, ale jsme tu i za lezením sakra, tak se snažíme i mentálně sžít s místním stylem, jinak hrozí motivační debakl. Jde to ztuha, ale pozvolna a mikro krůčky se suneme správným směrem, ikdyž Eliška chvílemi vypadá, že má směr opačný. Zjistili jsme, že nejlepší způsob jak si to tu užít je, že polezeme věci podle toho jak se nám líbí, bez toho abychom se dívali do průvodce. Toto funguje jen z části a zaryté zvyky o lovu čísel se z podkůže odstraňují složitěji než jsem si myslel. Po pár dnech jsme se nakonec usadili na obtížnostech dle průvodce na které máme a které můžeme lízt s nadějí na úspěch doteku výlezových oblin.

Sektor Cuvier 6C

Po prvních třech dnech jsem už potřebovali dát dokupy kůži a nabrat nové myšlenky. Ve Fontu jsme nasedli do vlaku a frčeli směr Paris, tato varianta by train nám přišla jako výborná volba, kdy jsme koupili lístek za 15e na den s možností jezdit regionálními vlaky i MHD přímo v Paříži. V jednom dni jsme prošli všechny známé pecky a dokonce jsme odolali i místním vynalézavým pouličním loudilům a prodejcům. Večer opět návrat a promýšlení strategie na další den lezení.

Sektor Elephant 7A+

Sektor Elephant 5?

Následující večer se stala událost, kterou nemohu zde trochu nerozmáznout. Jedná se o parkoviště u Cuvier Bas. Kdo tu ještě nebyl, nebo nespal, nebo neví, tak doporučuju toto místo vymazat ze svého plánu pro potenciální přespání. Tento flek je totiž vyhlášený pro široké okolí jako gay šmajchlovna. Toto nám však nikdo neřekl a museli jsme to zjistit bohužel sami. Naši výhodou a zárověň i nevýhodou bylo to, že spíme v autě s tónovanými skly. Tento komfort a také fakt, že jsme zaparkovali přímo v epicentru dění, nám umožnil zmapovat poměrně sofistikovaný systém, jak to tu funguje. Samotná situace a info  které víme zapříčinilo, že jsem se snažil nechodit na WC po setmění. Jednou jsem „zákaz vycházení“ porušil a hned se mě tam snažil sbalit jeden lokál. Takže jak jsem psal výše, na spaní toto místo ideální není, pokud ovšem nechcete začít dobrodružství.

Sektor Trois Pignons 6A

Následující dny jsme si již lépe adaptovali a dokázali se již alespoň trochu hýbat v místních technických prověrkách. Za týden lezení jsme stihli navštívit 4 sektory. Každý je trochu jiný a každý nabízí něco jiného, nádherné písečné pláže jsou kompenzovány bouldry s větší solivostí a zájezdy lidí, sektry v lesích s delším přístupem jsou zas pevnější a lezitelnější. Elišce se podařilo nakonec ztrestat 6B+, já se zastavil na 7B+. Tato oblast je sice velmi rozsáhlá s nádherným lezením, ale pro nás to je specifické lezení a vzhledem k preferenci silového lezení u nás zůstáva numero uno Švajc.

Sektor Trois Pignons 7A


Sektor Trois Pignons 7B+

PS.

Proč „Fontáčské řízky“ ? – Protože jsme zde dostali pěkne naklepáno.

Petr Handlíř

Reakce na článek

Jméno: m. k.
Datum: 25.11.2012 18:50:53
Předmět: SUPER


super článek
Jméno: Standa & Honza
Datum: 10.10.2012 21:58:21
Předmět: comment


jó, bacha na lokály, to jsou hrozný řízkové!!!

nejvtipnější článek o lezení za poslední dobu :)))

Pole označená (*) musíte vyplnit.
Email slouží pouze pro potřeby redakce.
V textu můžete používat uvedené tagy editoru. Webová adresa se změní automaticky na odkaz pokud ji uvedete ve tvaru: http://www.domena.cz nebo ftp://neco.domena.cz, popř. jmeno@email.cz.

Ověřovací kód