Jak jsme lezli jinde

angst im nacken [21.07.2010, ]

Tak si představte, že jsme se vydali z hlubokých petrohradských hvozdů za poznáním do kapitalistické ciziny (no jo čtenářům tohoto webu pojem už skoro neznámý). Konkrétně do Rakouska, údolí říčky Ziller.


Po peripetiích s prokousnutou dlaní nejmenšího potomka vyrážíme na poněkud zkrácený pobyt nás pět a pes v pátek 2.7. V kempu v Mayrhofenu už na nás čeká brácha s rodinou, Karel s Michalem dorazí v sobotu večer.

Petr a Petr Reschovi v 6B

            V sobotu učiníme několik pokusů o lezení s lanem, které jsem chtěl během tohoto prodlouženého víkendu preferovat, ale v narvaném Ewige Jagdgründe a s nešťastným Štěpánkem, který nesmí na zelenou louku, jediný to terén, kde je schopen se ve svých patnácti měsících  bezpečně pohybovat, mě touha po lezení s lanem opouští. Jaká to spása pro tento server, je o čem psát.

Petr v Angst im nacken 7C

            Sobota odpoledne patří menší oblasti BREITLAHNER. Vlastně do ní utíkáme z Ewige Jagdgründe, odkud asi přijde většina našinců, nedychtících po zaplacení parkovného přímo u chaty. V lese je i v parném dni příjemně, profukuje větřík a tak s malým Péťou (5 let) probádáváme temná zákoutí lesa a hledáme bouldery. Je tu dost lidí, takže není nouze ani o bouldermatky, ani o spottery. Začínám nádherným a po právu oblíbeným boulderem „Das Auge des Waldes 6B+“. Absolutní pecka a jedna z nejhezčích věcí této obtížnosti. Ani nenamaglajzuju a sedám do prodloužení zprava „Dieter 6C+“. Ve výlezu mám ale na rukou takovou vrstvu tělní tekutiny, že tohoto oblojda vzdávám. Hledám těžší věci. Trocha rozlezení v technickém traverzu se skokem na závěr „Unbekannt 7A+“ a jde se tvrdit muziku. Nádherná  logická je věc „Angst im Nacken 7C“. Sedám, plácám a jsem nahoře. U nás by to asi s touto klasifikací neobstálo, každopádně hezké. Vracím se o blok zpátky na „Pies de Gatto 7B“. Sedám a jako obvykle se schází lidičky, aby toho pomateného pobíhače po šutrech chytali. Milé. Péťa zatím užívá boulderingu po svém. Totálně oplácal třičtvrtěmetrový kousek skály a zkouší v něm nejrůznější lezecké kreace. To snad ani nemůže mít po tátovi (ještě že se nevidím). „Pies de Gatto 7B“ je nádherná logická oblá hrana, ale s totálně pomateným programem padám v prvním pokusu, spotteři nevěřícně kroutí hlavou a ukazují mi chyt za hranou. Další pokusem na pohodu. Opět o nás klidně o stupeň méně. Myslím, že se v Česku zbytečně přitvrzuje.

Péťa Resch v lese u ginzlingu

Ptám se na top boulder oblasti „Pealed Neckless 8A“, který není v průvodci vyfocen a v celkové schématu dost nepřesně zakreslen. Jasný strop ála Židovka. Nástupová římsa a jasně přes lišty nahoru. Prvním pokusem padám z kroku za hranu, druhým je to tam. Tak nevím, co si o tom mám myslet. Jiný kraj, jiný mrav (klasifikace). Tím je oblast v podstatě pro dnešní den vyčerpána. Bloky na slunci nepřipadají v úvahu a tak nějak hrozí, že zbytek rodiny udělá dole v hospodě příliš velkou útratu. Po cestě se zastavuji ještě na traverzu na bloku „Traversl“, kde vede pod hranou věc bez názvu za 7B. To 7B považuji za totální výsměch nebo jsem nepochopil omezení (prostě nebrat hranu). U nás 6B, na Pulčinách 6A s odřenýma ušima. Za hodinu a půl jsem zpátky v hospodě, rodina byla milosrdná, protože většinu času prospala na louce. No a pivo a nějakou tu zmrzku si nemůžeme odepřít.

Michal Mestek Down by law 6C

            Po nedělní túře na nádherné vrchy do výšky 2500 metrů nás pondělí přivítá deštěm. Odpoledne přesto vyrážíme v posílené sestavě. Dvě větší děti, Karel a Michal. Cíl je jasný – trhlinová nádhera s vklíněnci „Ganja“. Tento skvost se nalézá v boulderingové oblasti KLAUSEN ALM. Za 4 éčka parkujeme u chaty Breitlahner a děti připravujeme na (jak píší na turistické ceduli) půlhodinový pochod. Míjíme tu šílenost na 8c+/9a, co Adam neúspěšně zkoušel na videu i oblast BREITLAHNER. Včera tu byl Karel s Michalem a Karlovi se ty bouldery zase tak lehký nezdály. Asi byl unavenej, nakonec přijel si sem zejména pro kameny do skalky. Za slabou čtvrthodinku jsme i s dětmi na místě boulderingu u několika chalup zvaných KLAUSEN ALM. Rozhodujeme se pro rozlezení na sluncem rozpálených, ale nádherných věcech: „Schmetterlingsplatte 6B“ (moje první 6B, které jsem sestoupil), „Rain in the face 6C“ (prostě paráda !!!), zkusím i „La targa nervosa 7C“, ale ze špekovitých nástupových lišt vždy vyjedu někam úplně jinam než jsou další chyty, následuje „Bleeding Roses 6B+“ (technická nádhera na hraně konečně s odpovídající klasou), „Virtuosi 6C“ a „Down by law 6C“.

Petr v La targa nervosa 7C

Takto rozlezeni a opáleni (ve třiceti stupních lézt je zážitek) opouštíme louku (škoda, že pod blokem „Will to live“ parkuje auto) a přesouváme se pod Ganju. Brada padá... Fotky jsou ničím před realitou. Tohle se musí vidět, tohle se musí zkusit. Opouští mě myšlenky na OS s tím, že založím jištění až co nejvýše kvůli šetření sil. Fotograf na místě, jistič připraven, lezec ověšen nejrůznějšími hejblátky (pouze malé velikosti). Dole spárka nebere, je potřeba se pořádně natáhnout. Natahuji se, natahuji, dělám všechno možné, nicméně nedosahuji. Všechno marné, jde se na cestu vedle (pěkné 7b+ s nýty). Za deště hledáme ještě další bloky v lesní části této oblasti. Z toho, co nalézti chceme, najdeme pouze blok „Super View“, kde Karel deklasuje „Phase vier 6B“ a hodnozí jej jako normální petrohradské 5B. Nicméně hezká věcička po madlech v převisu. Boulder, který dal kameni jméno, „Super view 7A+“ je však nad naše síly (nicméně parádní silovinka za lišty), v dlouhém nátahu z lišty doleva mi chybí snad cenťák nebo prostě více síly.  Nějak není vůle to zkoušet, takže na závěr ještě pohodové „Alive 7A“ a hurá do vyhřátého bazénu v kempu.

zátiší s lezci

            Na úterý je plán jasný, perla Zillertalu, oblast SUNDERGRUND. Nebe nevěstí nic dobrého a za mírného deštíku vyrážíme. Na druhé straně tunelu však už leje pořádně. Protože je však předpověď pozitivní a já věčný optimista, zamázneme mýto a valíme divokým údolím Zillergrund. Výlet lze vlastně chápat jako takové safari mezi kravami, neboť to je to jediné, co si zde užíváme. Proudy vody dávají zapomenout na jakékoli pokusy o lezení, u zákazu vjezdu obracíme a rychle zpět do vytopeného bazénu. Odpoledne prsty svědí. Deště ubývá. Jedu zkusit rest z před čtyřech let, první 8A+ v oblasti „Buena Vista“. Boulder se nachází osamocen se svou lehčí variantou za 7C+ přímo nad galerií při výjezdu z tunelu směrem na Ginzling. Před čtyřmi lety mi nešel klíčový krok, když jsem prostě nedosáhl z malé lišty do stisku, který je již společný s „Easy Vista 7C+“, nejlehčím to způsobem, jak se dostat ze startovacích lišt až do zamešeného výlezu. Pro změnu prší, ale sem ani dvoudenní déšť nezatekl. Přemlouvám se k tomu, že ze silových kroků ve výlezu přece nemůžu spadnout (pád by znamenal pěkné kotrmelce do údolí) a věnuji se klíčovému kroku. Mrdka na levačku a… kurňa vždyť vpravo je jasná noha. Co jsem tu proboha před těmi čtyřmi lety dělal. Jasně našlápnout a je to. Za dvacet minut balím a jdu si do potoka hledat kamínky (když už Karla netrumfnu množstvím, tak alespoň velikostí).

správné nošení maglajzáku

            Ve středu musíme domů. Moc, moc rádi bychom nahoru na ledovec, ale počasí je prostě proti. Zkouším zavolat, jak to na ledovci vypadá a odpověď „je tu mlha, ale třeba se rozpustí“ ani mě nepřesvědčí. Program vymyšlen, cílová stanice Ginzling s boulderovou oblastí GINZLINK WALD. Celá rodina si parádně zaleze na nýty ověšeném bloku na parkovištěm, taťka si zaběhne s Péťou na nějaký ten bouldeřík. Zajímavý je blok „Rundling“, kde jsou ty chyty opravdu „rund“, tedy oblé, že ano. Pět minut si máchám ruce v maglajzu a pak snad stejnou dobu oplácávám nástupovou bouli boulderu „Unt’n ban Ciela 7C“, abych se konečně odlepil a doplácal se prvním pokusem až nahoru. Taková česká klasika, krátké, úderné. K blokům výše v se neprobiju přes zarostlou louku, a tak se vracíme zpět do vysokého lesa pod boulder „Philadelphia 6B+“. Délkou by to klidně mohla být cesta a docela i dřina, jsem rád, že mám tenhle traverz zejména po spoďácích za sebou. V pravé části převislého bloku vede definovaný boulder „Unbekannt 7C“, kde se právě ten obří spoďák musí vynechat. Oblé bočáky a placka na pravačku, to chce trochu poladit, ale za chvíli jsem nahoře s vědomím, že času a síly ubývá (až budete mít tři děti, pochopíte).

Unbekannt 7C

Rychle ještě vlevo zalézt dolů a poté odstartovat boulder „Ampeldrucka 6B+“. Péťa chce pořád ještě lézt a tak hledáme jeho problémy a já si mezitím jakože jen tak mrsknu „Blocka 6B+“. Leč chyba lávky, šest nebo sedm horlivých pokusů, než se dosápu vzhůru. Nejvyšší čas balit, rychlý bazén a valit. V půl jedný ráno, po čtyř hodinách cesty vítej slastný domove!

Petr Resch, foto:ty lepší fotky dělal karel, ty horší Petr Resch nejmladší (5 let).

Reakce na článek


Jméno: Petr Resch
Datum: 22.07.2010 08:40:37
Předmět: Nejlepší fotka



Jo a tu nejlepší fotku dělala Anička, myslím, že všichni víme, která boulderová fotka je tu nejlepší.


Jméno: Petr Resch
Datum: 22.07.2010 08:29:13
Předmět: Podmínky a Sundergrund



Do Sundergrundu bohužel (jak z článku vyplývá) jsem se vůbec nedostali, takže zmíněné pecky se nekonaly. Jinak podmínky obecně nebyly až tak hrozné, při přelezu toho 8A+ bylo kolem 15°C a pršelo.


Jméno: Milan Řehák
Datum: 21.07.2010 23:24:31
Předmět: Podminky?



V těhle vedrech - respekt. Ale ten mam k Petrovi vždycky... 

Jinak souhlasim se spojitostí se  "S tebou mě baví svět" ;-) 

Škoda že vám víc nevyšlo počasí...



Jméno: Michal Smrž
Datum: 21.07.2010 20:23:29
Předmět: Family foto



Slusny foto v bazenu ala S tebou me bavi svet.

Zkouseli ste v Sundergrundu Moonwalk, Dream Theater nebo Hotel California?


Příspívat do diskuze k tomuto článku, mohou pouze registrovaní uživatelé. Pokud se chcete zaregistrovat, přejděte na registrační formulář. Pokud jste již registrovaným uživatelem, přihlášte se.