Loučovice pohledem cizince

Letos to klaplo a konečně jsem se koukl do ráje bezchytých boldrů. Sice to na chvíli vypadalo nejistě, protože plány rozhodil Michal, který to zrušil, ale nakonec jsem se vtěsnal do Golfu s frýdečákama Pavlem a Sikim. V Brně jsme ještě nabrali Štěpu a mohlo se vyrazit

Po sedmi hodinách dorážíme na místo (čas jako do Zilloše:), kde nás čeká PD s rodinou, Pepe, Kača a i „místňáci“ Vilda atd. Všichni jsme nadržení na lezení, tak dáváme jen dva kusy místního patoku a jde se spát.

Bohužel ráno to není tak růžové, pěkně prší a po cestě do kopce mi něco říká, že suché to nebude. A je to pravda, ani nefoukne, takže to vůbec neschne. Místňáci nás vedou na nějaký zaručeně suchý kámen, tak se rozlízáme. Pak se přesunujeme na bonusové boldry, které jsou asi deset kilometrů daleko. Funím, je teplo a vlhko, zatím to teda vypadá spíš na brzký přejezd na pivo.

Lezem bonusový boldr pro baby 7A+, který je suchý. Deska je to pěkná, nepříjemný začátek a dolez dynamickým 6C. Se Sikim to ladíme a pěkně mě namotivuje svým přelezem, tak potom taky dám. Se Štěpou jdem kouknout 7C Refresh, ale vypadá to na typickou Vildovinu. Obouvám lezečky a třikrát zvednu prdel, o 1, 2 a 3cm a můžu se zas vyzout. No nic je třeba potrénovat svěráky. Štěpa to dá skoro hned. Vrátíme se na bonusy a chlapský už je skoro suchý tak ho zkoušíme. Mísťnáci se chvíli smějou naší nožní mlze a potom nám poradí fígl. Je to sice trochu vlhké, ale nakonec dávám. 7A jak vyšité a velká nádhera, asi nejhezčí boldr, co jsem tady lezl. To se teda klukům povedlo. Jdeme se Sikim na Hlavolam 7B, prý místní skvost. První krok nejde, tak nacvičuju vršek, ať ho mám nachystaný, kdyby se mi začátek povedl. Bohužel to nepouští, ale je to pěkné. Potom jdeme do okolí Zubu. Střídavě zkouším sedmičky, pak brečím, jdu do něčeho lehkého atd. Klasa je fakt přísná, ale s tím jsem počítal. Člověk by musel trochu zdomácnět a pohledat si něco, aby vylezl číslo. Ale to nevadí, milión lehkých hranek, výlezů, ladiček a oblinek je parádní technické lezení a dokonale mě uspokojuje. Na konci dne objevím Břišní souboj 7A, který se mi hodně líbí, ale už se trochu stmívá. Dávám pár marných pokusů a valíme na pivo.

 

 

 

Večer probíhá soutěž o nejlepší fotku a nejlepší video s tematikou bouldering. Soutěžních videí je celkem pět, z toho jedno naše – Rocklands, které jsme dávali dohromady s Michalem a Kubou. Nakonec to hodí třetí místo poroty a první od diváků. Takže Garage teamu můžu s potěšením sdělit, že Pilkynův kampus putuje ke mně na boldrovku (doufám, že se ho tam někdo aspoň dotkne:). Pak ještě přichází cena za vylezení bonusu. I když to mělo být ze sedu, nikdo asi netrénoval oblíbený aquaclimbing, takže jsem to uplácal jako jediný ten den. V igelitce spokojeně cinká slivka a k tomu se ještě přidává víno od Štěpy za nejtěžší boldr ten den. No a tady začíná koloběh nepříznivých událostí majících vliv na celý nedělní den. Nechtěl bych to rozvádět, jen bych rád poděkoval pořadatelům za igelitky s cenami, neboť dobře posloužily po křivolaké a dlouhé cestě zpět.

Takže závěrem bych chtěl poděkovat všem místním „guru“ Petrovi, Mírovi a ostatním, kteří nám ukazovali boldry a provedli nás po oblasti. A vůbec, tolik pěkné práce odvedené v téhle oblasti se cení – parádní systém šipek a značení tras. Byla to komornější akce, ale přesně takové mám rád. Tak zase někdy příště – s trochu suššíma boldrama, lepším počasím a menším množstvím pepře.

Za perfektní foto děkuji Pepemu

P.S. Nenašel někdo červenou bundu Pinguin v hospodě? Nechal jsem ji tam v neděli ráno a odpoeldne už tam nebyla:/

 

Adam