• HOME
• NOVINKY
• ČLÁNKY
• MÉDIA
  • FOTKY
  • VIDEO
  • VIDEA-LINKS
• FÓRUM
• LIDÉ
  • BOULDERING LEGENDS
• BOULDRY
  • PRŮVODCE
    • ČESKO
  • TdTB
  • TdTP
• KONTAKTY
  • KONTAKTY
  • ODKAZY

Den 1. (27.3 10-15st. převážně sucho, ale trochu moc teplo)
Stojím pod pevností a spokojeně se rozhlížím. Snažím se zastavit roztěkané myšlenky a užít si samotu. Kdyby tu tak mohla být rodinka se mnou. Jaro už prosáklo do všeho, ale listy se zatím jen choulí uvnitř pupenů.
Žmoulám první chyty Stepního Vlka (8A/A+). Tato krásná 12ti kroková linka od Andreje je jedním z nejhezčích bouldrů na Vlčím kopci. Po dvou hodinách si musím přiznat, že to zase nevylezu. Asi 8krát jsem dolezl do té strašné žáby, která mi prostě nejde. Vklínění prstů mezi vlhkou bouli a „struhadlo“ po několika těžkých krocích, je nad mojí šikovnost.



Balím to tu a vyrážím pod hrad.
    Sedím pod stropem Puebla a vykládám Ondrovi Nevělíkovi něco o tom, že už jsem toho Tomb Ridera kdysi zkoušel a že vůbec nechápu, jak se to dá vylézt. Ondra s úsměvem opětuje, že to s Adamem zrovna vylezli a že mu to vůbec nepřišlo těžké. Mezitím visím v nástupu a Ondra mi diktuje, kam dát kterou ruku a nohu. Za pár okamžiků stojím nahoře a vůbec nechápu, co jsem dřív dělal špatně. Šlo to nějak podezřele lehce. Ondra již nějakou chvíli zkoušel celý strop ( Grace Runer 8B) a několikrát spadl na konci, což mě nalákalo to zkoušet s ním, ale sil už bylo málo. Vůbec se mi nedaří v polovině stropu přehoupnout celé tělo a trefit nohu na stup. Břicho asi celou zimu zahálelo.
    Poté ještě s Adámkem, který se marně snažil nastoupit Vaška zleva ze sedu, obíháme Potoční kameny a já mu ukazuji několik projektů. Filipes se mu líbí, ale kvůli mokrému vršku nedolézá a téměř prostoupí nádhernou vysokou kolmici, ale kůže už je málo.



Den 2. (2.4. 10-15st., slunečno, sucho)
    Bučení a vůně těch mohutných slamněných hroud podtrhuje svěží vzduch jara. Ráďa s Filípkem dnes poprvé vyrazili se mnou. Ale krmení a spánek je zdržel v autě u hřbitova. A tak si zase užívám samotu pod těmito hrubými balvany. Les je jako postříkaný jemnými zelenými tečkami listů, co ospale pokukují na svět. Sedím pod Pueblem, dosušuji chyty a přemýšlím, zda chyty, co jsem namontoval v Lokalu do stropu odpovídají tomu, co je tady. Tam už jsem přehození nohou natrénoval, tak se uvidí. Zavěšuji se za špičky do pravé hrany. První tři kroky jsou lehké. Pořádně zamknout, zatnout břicho a s přesností Maradony nakopnout stup. Těžký přískok ruky, nakopnout špičku za hranu a už jen toho „lehkého“ Tomb Ridera. V hlavě stoupá nervozita z možného úspěchu, chytám hranu, tlačím do levé nohy, vyvlávám a rukou míjím brzdnou lištu ve stropě. Elegantním obloukem přistávám mimo bouldermatky…uf, uff…Následuje několik špatných pokusů, dlouhý odpočinek a přelez bouldru, na který jen tak nezapomenu. Radost není nijak zásadní, spíš se ve mně rozlévá naprostá spokojenost.



  Následuje krásné odpoledne v Josemitu, seznamování Filípka S. s Adámkem F., porovnávání dovedností a hlasivek. Tátové zjišťují, že Krucistisk (8A+) neodkrokují. Mě se pak naštěstí rychle podaří vyměnit na malé liště ve Virguli (8A) a konečně mi Jirka objeví nástupový stup u Činek a nožů (8A). Topové madlo sice podržím dvě vteřiny, ale pak se z něj vydrolím. No a znáte Majkla…takže jsem den zakončil neskutečným bojem při zopakování.



Den 3. (5.4. 8st., vítr, dokonalé tření)
    Sákryš, to je podmínka! To by chtělo nějak využít. A tak táhnu Rudu a Jirku k Tlamě, kde jsem v zimě s Rosťovou pomocí nakrokoval Nový život (8A+). Chytá mě přelezová mlsná a tak nervózně vzpomínám na kroky. Celý se chvěji zimou, vítr parádně fouká a všechny kameny dokonale lepí. V prvním ostrém pokusu padám již z téměř vylezeného (viz video). Pár dalších, horších pokusů a pomalu to začínám vzdávat. Vzpomínám na Adámkova slova :“Sem to Rešíkovi pěkně vojebal, sem to šel křížem do té malé lišty (cca 3mm) a tam sem směnil“. Takže jsem nakonec zkusil křížit ve spodácích, což se ukázalo jako cesta k úspěchu. Radost na kameni kazí jen červená barva na jednom bříšku. Mlsná ale pokračuje. Taková podmínka je jen párkrát do roka! Rozmýšlím se mezi Amuletem (8A) a Perným dnem (8B). A už kluky sobecky táhnu do Podloubí. V Perném dnu mi vždy přišly od pohledu na 8B podezřele velké chyty. Předposlední chyt je sice vlhký, ale to už bude určitě lehký. Trochu splašeně zkouším kroky a velmi záhy už chytám předposlední chyt. Nervozita v hlavě stoupá, kdežto pravačka bleskově klesá. Válím se v matracích a prohlížím si sedřené klouby. Asi hodinu se snažím přemluvit krvinky, že tu venku není nic zajímavého. Další pokus, předposlední chyt, nervozita…a už se válím mimo bouldermatky. Tentokrát klouby nevypadaly, že je tak snadno přemluvím. A tak si musím přiznat, že dnes hvězdný den nebude.



Den 4. (8.4. 15-20st., jasno a bezvětří)
    Dopolední telefonát od Šváchyče, že tam poslal Virguli, že byly supr podmínky, že si skalpoval dvě bříška hned vedle Perného dne, že tam mám několik chytů mokrých a že mi v nich nechal toaleták…kamarád! Dorážím kolem 11h. V hlavě mám hromadu myšlenek, jsem slušně nervózní a v prvním pokusu padám z posledního chytu. Naštěstí bez zranění. Zhruba po dvou hodinách vnitřního neklidu, napětí a velké nespokojenosti stojím na kameni a klid se mi rozlévá úplně všude. Teprve teď si všímám pocákaného lesa jak od Moneta a cítím, jak jaro už nic nezastaví…
    Doma zjišťuji, že mlsná po přelezech něco stála a začínám ledovat a mazat prst. Teď aspoň hamounění nahradí radosti rodinné.

Text,foto,video: Marťas

Aktuality

• Ochrana osobních údajů
• Mapa stránek
• RSS