MČR v boulderingu Teplice nad Metují 2012 Aneb Jaké to je, sdílet stan s vícemistryní a postoupit do finále

mčr teplice [31.08.2012, ]

Jak jsem se snažila zneškodnit soupeřky na MČR v Teplicích

Snažíme se najít nejvhodnější místo pro stan. „Není to nějak z kopce?“ Vplouvám do stanu a testuju sklon. „Asi jo.“ Posouváme stan o kousek níž. „A teď?“ , ptá se Zuzka. „Já nevím, já to nepoznám, pojď to zkusit ty.“ Zuzka zkouší a s umístěním stanu souhlasí. Všichni jsou už rovnoměrně rozeseti po okolních stanech a ukládají se ke spánku. I já spokojeně ležím, ale ne na dlouho.

Zuzka: „Mě něco tlačí do zad“
Já: „tak to posunem ať nejsi ráno rozlámaná“
Stan zase o kousek posouváme a zůza testuje zdali je vše v pořádku.
Zuzka: „Teď máš ten drn pod zádama ty.“
Z vedlejšího stanu slyším škodolibý smích Káti a Jirouse. Taky se směju a posouvám stan zase o kousek níž. Konečně je sklon jak má být a po drnu ani stopy.
Já: „Necítíš tu hovno?“
Zuzka: „Asi jo“
Já: „Ježíž to byl asi ten drn.“
Naštěstí tomu tak nebylo a my se konečně uložily ke spánku.

Ráno rychlá snídaně. Jsem nervozní a moc toho nedokážu sníst.
V hlavě si přehrávám příběhy těch, kteří mě děsili, jak na MČR v Teplicích sotva odlepili zadek od žíněnky. Jdeme se zaprezentovat. Dostávám ionťák a teprve teď se dozvídám, jestli začínají kluci nebo holky a v kolik máme být v izolaci. Začínáme my a v izolaci musíme být za půl hoďky. Jsem ještě nervoznější. Jdeme si do auta pro věci, cestou do izolace asi pětkrát na záchod a rychle se rozcvičit.

Všechny závodnice vypadají tak klidně. Jen mě se chvějí kolena a hořekuju, že už nikdy nepůjdu závodit. Na řadu jdu jako desátá. Bára si mě odvádí do meziizolace. Pořád do kola se jí na všechno ptám ale odpovědi moc nevnímám a tak se ptám znova a znova. Jsem v tranzu. Chce se mi na záchod. Možná se mi chce i trochu utéct. Slyším diváky jak povzbuzují
a komentátora jak komentuje výkony závodnic co šly na řadu přede mnou.

A je to tady. Jdu k prvnímu bouldru. Tam mě přivítá milý kluk. Vysvětlí mi co můžu a nemůžu brát, kde bouldr začíná a kde končí a zbytek už je na mě. Z první bomby dolézám do zony. Snažím se to vymyslet co nejmíň silově. Plazím se koutkem, a celá odřená padám stále ze stejného místa. Čtyři minuty uběhly. Jdu si sednout zády ke stěně a čekám čtyři minuty než budu moct jít na druhý bouldr. Mám docela dost nakydáno, tak sklepávám co to jde.

I v druhém bouldru se mi daří dát zonu na první. Většina holek do ní šla z velký dobrý nohy. Z té jsem tam nedosáhla a musela jsem zapatovat humus vrutík, z né úplně dobrých chytů. To se mi povedlo jen jednou a pak už to byly jen takové marné pokusy. Káťa Pavlovičová, je taky menší postavy a říkala, že tam z tý dobrý nohy prostě skočila. No jo, holka betonová to je. Já jsem spíš holka máslovitá a asi bych to takhle neudržela. Nicméně vím, co musím trénovat.

U posledních dvou bouldrů mám okno. Vůbec netuším jak vypadaly a kde byl problém. Možná si to nepamatuju proto, proto že jsem do nich víceméně nenastoupila :D

Já, Péťa Tefelnerová, Míša Zbořilová a Gábina Houdová jsme měly shodně dvě zony na dva pokusy a to nám stačilo na postup do finále. Ostatním holkám to uteklo většinou o jeden pokus navíc, mezi nima byla i Káťa Prokopová, Eliška Pudová a Domča Dupalová.
Má první reakce byla spíše negativní. „Co sakra budu dělat ve finále? To bude ostuda“ ale po malé chvíli jsem zjistila, že mám hroznou radost. Naprosto jsem předčila své očekávání. Můj cíl byl, nebýt poslední, což se mi třeba na BOULDRU X nepodařilo.

Protože jsem byla v závodním rauši, nic si nepamatuju. Všechno mi splývá, je jakoby rozmazané, sem tam díra kterou si časem vyplním nějakou nevinnou lží, jako třeba, že jsem z kvalifikce postoupila z prvního místa a Nellynu jsem roznesla na kopytech :D

Večer vymýšlím taktiku jak porazit holky. Od táty jsem nedávno dostala pepřák, tak mě napadlo, že bych jim to trochu opepřila. Kdyby neviděly, měla bych aspoň malou šanci je přelízt. Stačilo by tak málo. Počkat si až budou všechny pěkně v izolaci, vzít si na sebe skafandr s plynovou maskou, přelepit název pepřový sprej, nahradit ho nápisem osvěžovač vzduchu a malinko jim to tam osvěžit :)


Útržky co si pamatuju I

Mám jedinou fotku, co mi poslal Jirous, jinak nic, protože jsem si vzala vybitý baterky do foťáku
Zuzka postupuje do finále ze 4.místa
Jirous postupuje do finále z 6.místa.
Nevím jak je to možné ale z původních osmi postupuje dvanáct kluků.
Klučičí bouldry v kvalifikaci nebo ve finále(nejsem si jistá kde to bylo) byly docela napálený.
S největší lehkostí a elegancí lezl mlaďoch Roman Kučera
Nejhezčí účes měl Michal Uhříček
Svalnaté paže a vyrýsované záda měli všichni kluci… ježíš, mě už se asi zase zapalujou lejtka..

FINÁLE

V noci se budím. Mám trochu mokré nohy ale než se stačím zamyslet odkud vítr vane, už zase spím. Probudím se podruhé a mám pocit, že jsem mokrá úplně celá. „Zuzko? Nezdá se ti, že je tu mokro?“ Zůza posvítila čelovkou. Spacáky bychom mohly ždímat. Opřela jsem se o károšku, ruku mi zalila voda a karimatka zmizela v hlubinách… Tak tomu říkám vlhké sny.
„Co nám to ten Bažant půjčil za stan?!“, rozčilujeme se. Oblíkám mokrý kalhoty a vbíhám do deště zjistit, jak na tom jsou ostatní. Všichni jsou v suchu. Zuzka běží v kalhotkách a tričku vzbudit Jirouse. Ten má naštěstí ještě jeden stan. Aby si to užili všichni, budíme je taky. Běžíme za Terkou s Bresťákem, jestli nám půjčí klíče od jejich auta, že by jedna z nás spala srolovaná na zadní sedačce. Terezka nám klíče ochotně vydá. Pak budíme Káťu, která si v klidu a suchu spala v autě. Navrhuje, že si půjde lehnout někam do Teplic na zastávku, abychom byly odpočaté na zítřejší(dnešní) finále. Tomu jsme se spíš zasmály a dál laborovaly kam s námi. Jirous obětavě staví stan. Káťa nevydrží pohled na polonahou, promočenou Zuzku a podává jí z auta bundu. Mě půjčuje svojí karimatku a flísový povlak na přikrytí. Stan stojí. Vklouzávám do něj a koukám na hodinky. S úlevou zjišťuji, že je 5:00. Už jen tři hodiny v tomhle vlhkém hegeši a budu vstávat. Pod hlavu si dávám místo polštáře mokré kalhoty a poslouchám jak déšť bubnuje do stanu. Zuzka s Káťou spaly v autě, bez károšek a Zuzka ještě k tomu v mokrým spacáku.

Ráno se musíme smát. Všude kam oko dohlédne je sucho, jen náš stan se topí v malém rybníčku. A my myslely, že nám Jirka půjčil šmejdskej stan. Snídám ještě míň než včera. Přešlapuju z místa na místo. Možná je to nervozitou a možná vlhkým oblečením co mám na sobě.
Louže ve které jsme spaly
Dnes začínají lízt kluci. K jejich finálovému snažení toho bohužel moc nenapíšu, protože si téměř nic nepamatuju. Jako bych tam snad ani nebyla. Příště si tedy vezmu poznámkový bloček. Kdyby měl někdo touhu, toto mé okno doplnit, budu jen ráda.

Káťa mi půjčila svého antidepresivního Bohouše aby mi přinesl štěstí. Šla jsem jako čtvrtá. Vylezla jsem z izolace, mávla na diváky, sundala mikinu a šla mrknout na bouldr. Na pohled vypadal hezky. Jeden nebo dva trapný pokusy o nástup mě nerozhodily. Srovnala jsem si líp ruce a po mini lištách dolezla až do zony ze který jsem spadla. Byla jsem nadšená. Poprvé jsem si připadala jak závodník. Asi jsem tak nevypadala a výkony taky nepodávala ale pocit jsem měla skvělý. Davy lidí za zády povzbuzovaly a já se snažila jako nikdy předtím. Zonu jsem vždy jen pohladila, čas utíkal jak voda a mé snažení na jedničce skončilo. Takže nula, říká rozhodčí a dává mi papírek k podpisu. Fakt? Nula? Je mi z toho trochu smutno, myslela jsem, že mi zonu uzná. Ale je pravda, že jsem jí asi dvě vteřiny nedržela. Podepisuju a jdu si sednout. Jsem zvědavá jaké překvapení mě čeká na dvojce. Koukám na nástupový chyty a musím se smát. Obliny jsou moje velká slabina. No, a v tomhle bouldru by člověk lištu těžko pohledal. Levačkou se začínalo v docela dobrý bouli, ale ta pravá boule, to bylo čistý zlo. Měla tvar velkýho prsa, ale dost povadlýho. Takže nástupový chyty, pro mě byly i konečný. Čtyři minuty jsem se s nima mazlila a nic z toho.

Na trojce jsem udělala asi dva kroky. Byly pro mě fakt těžký, takže i z toho mám radost.
A na čtyrce to bylo obdobný. Škoda, že nelezu líp. To bych si to užila ještě víc. Každopádně je to obrovská motivace. Hrozně moc mě to bavilo. Před závody jsem si nebyla jistá, jestli preferuju OS nebo flash kvalifikaci… ale teď už mám jasno. OS jednoznačně vede.

Po závodech jsem si ještě chvíli zkoušela bouldry. V jedničce jsem v pohodě dolezla do zony… stačilo dát nohu níž a nepřikládat ruce k sobe. Ale po bitvě je každý generál, nebo jak se to říká.


Útržky co si pamatuju II

Byla jsem nařčena z pokusu o utopení Zuzky abych měla o jednu konkurentku míň.
Musím se naučit držet povislý prsa.
Nelly Kudrová, Zuzka Ulrichová a Péťa Růžičková lezly úplně jinou ligu než zbytek startovního pole
Zuzka nečekala tak dobré umístění, předčila své očekávání a já jsem ráda, že se jí to povedlo.



VÝSLEDKY

1. Štěpán Stráník
2. Ondra Nevělík
3. Roman Kučera
4. Jaroslav Petečel
5. Martin Oliva
6. David Kozel
7. Petr Handlíř
8. Jirous
9. Michal Štěpánek
10. Honza Šolc
11. Michal Uhříček
12. Marián Šeliga


1. Nelly Kudrová
2. Zuzka Ulrichová
3. Petra Růžičková
4. Karolína Nevělíková
5. Lenka Frühbauerová
6. Káťa Pavlovičová
7. Péťa Tefelnerová a Míša Zbořilová
9. Gábina Houdová
10. JanaOlše

 

JanaOlše

Reakce na článek

Pole označená (*) musíte vyplnit.
Email slouží pouze pro potřeby redakce.
V textu můžete používat uvedené tagy editoru. Webová adresa se změní automaticky na odkaz pokud ji uvedete ve tvaru: http://www.domena.cz nebo ftp://neco.domena.cz, popř. jmeno@email.cz.

Ověřovací kód