Mission Albarracín

[15.05.2012, ]

Někdy na jaře padla myšlenka udělat si trip do trochu vzdálenější destinace...

Poněvač už mě nebavilo neustále poslouchat osoby v mém okolí, jak je to super ve Španělsku, jak si tam parádně zalezu na 40ti metrových převisech a jak jsou tam nejlepší podmínky v Evropě, tak to nemohlo dopadnout jinak, než že se vydáme právě tam. Ovšem s tím rozdílem, že se vyhneme všemu co má více jak 7m a je třeba se u toho navázat na špagát. Vyloženě se tím tedy vnutil bouldrový Albarracín.

O této oblasti jsme již něco z doslechu slyšeli od okolního světa. Nicméně to, že jsme měli stále kusé informace, nás ještě více heclo se tam vydat.

Tento výlet jsme hodlali uskutečnit v první půlce listopadu, tedy v době, kdy by zde již měly být mírnější teploty a při troše kliky i podmínky na nějaké ty přelezy.

Koupit letenky z Vídně do Barcelony nebyl problém, problém nebyl ani si vybrat na webu půjčovnu aut poblíž letiště v Barce, kde jich je opravdu hodně a za ne až tak velké peníze si zde můžete vybrat z dosti druhů dopravních prostředků. Problém však nastal při výběru ubytování a případnou rezervací. V době, kdy jsme se tam měli ukázat, už zavíraly kempy a najít volné apartmány byl taky oříšek. Oříšek byl i to, že značné procento populace Španělska je netknuto angličtinou a my jsme zas byli netknuti španělštinou. Vše musel vyřešit google překladač. Nakonec se podařilo booknout poměrně slušné ubytování ve vesnici Gea vzdálené asi 13km od Albarracínu.

S blížícím se datem odletu začala vzrůstat i má nervozita spojená s létáním. Vyhledávání statistik leteckých nehod bylo na denním pořádku. V den D, smířen s tím, že letadlo s největší pravděpodobnosti spadne někde nad Alpami, jsme se přesunuli busem z Brna na letiště ve Vídni, a to v sestavě a počtu nevhodném pro lezení s lanem. Já, Eliška Pudová a Honza Zámečník.

Ve Vídni po chvílích zmatků kam s báglama a kam s bouldermatkou, jsme nakonec usedli do letadla. Popisovat jaký byl let nemá cenu, alkohol se na palubě nepodával, tak to úplně klidné nebylo. Po cca 2,5h jsme dosedli do slunné Barcelony. Výsadek byl rychlý, najednou jsme stáli před letištěm a přemýšleli jak se dostat do autopůjčovny, kde jsme měli booklé auto. Po dlouhém zjišťování jak to zde chodí a jak dát o sobě vědět, aby pro nás přijeli z naší autopůjčovny, se nakonec povedlo dostat se do potřebných míst.

Jak jsem zmiňoval již dříve, auto se zde dá pronajmout za ne velké peníze přes web. Ale to, že auto v konečném důsledku není téměř vůbec pojištěné, zde nenajdete, a proto jsme podstupovali rozhodnutí, zda si připojistit za dalších 50e, plus další účet za plnou nádrž atd. Nakonec to solidně naskákalo. Připojištění se opravdu vyplatilo. Hned po prvním večeru stráveném prohlídkou Barcelony se po návratu na parkoviště již z dálky leskla nová promáčklá vana na zadních dveřích.

Cestu z Barcelony na jihozápad do vesnice Albarracín jsme absolvovali přes noc. Jedná se cca o 500km jízdy po dálnici. Albarracín leží zhruba v polovině cesty mezi Valencií a Madridem.


Albarracín

Příjezd byl velmi časný, tak jsme ještě trochu dospali v autě a poté  šli okouknout situaci ve vesnici Gea, kde se má nacházet naše sídlo.  Vesnice na nás působila tak trochu jako město duchů, uličky byly krásné, velmi staré, ale bydlet by tu chtěl jen asociální samotář. Při vidině polorozpadlých a vybydlených domků nás trochu mrazilo, jak asi bude vypadat naše ubytování. Ale obavy se nakonec nenaplnily a apartmán vypadal velmi slušně a příjemně.

Následně to šlo ráz na ráz, vyházet věci na pokoji a okamžitý přesun do Albarracínu. Samotná vesnice je opravdu nádherná, plná pozůstatků dějin a klidu. Stejně tak nás ohromila i okolní příroda.

Ve vesnici se nachází několik pekáren, malých obchůdků s potravinami, jeden boulderingový obchod a kemp. V boulder obchodu a kempu je možné si zapůjčit za 5e na den bouldermatku, matračky byly téměř nové a měli jich tam mraky, takže nebyl problém se dovybavit.

Po drobné obhlídce vesnice jsme se okamžitě přesunuli do nedalekých kouzelných borovicových lesů, kde by na nás měly číhat kameny. Na celou oblast je zpracován poměrně slušný fotoprůvodce a nebyl tedy problém najít jak parkoviště, tak přístupy ke všem sektorům.

Materiál je zde písek zbarvený do hnědočervené barvy. Velké množství bouldrů jsou po oblinkách, ale nechybí tu samozřejmě ani malé lišty a oblíbené madla ve stropech. Co se týká profilů, tak lezete buď téměř v totálním nebo částečném stropu nebo v kolmicích až v mírném převisu. Klasické tréninkové 45stupňové převisy jsme tu moc nepotkávali.


Honza se rozlézá v highballu

Co se týká našich přelezů, tak plán byl si zalézt co nejvíce linek a poznat pokud možno co největší množství sektorů. To se povedlo a krom jednoho restového dnu, kdy jsme okoukávali Albarracín, se lezlo nonstop. Lezli jsme vše od 6A do 7C+. Průvodce poskytuje obrovské množství bouldrů a ještě větší počet linek zde lze vytvořit, potenciál je vskutku obrovský. Otázkou je, jak to tu všechno dlouho vydrží. Oblasti, kde se leze jsou v chráněném území a současný stav není zcela růžový z pohledu bouldristy a již delší dobu zde hrozí úplný zákaz climbingu.


Peťan v nějakém 7C

 

Eliška v 6C


Jeden z mnoha stropů

 

A další strop

Během týdenního pobytu jsme narazili ještě na drobnou nepříjemnost s jídlem. V restauracích, nebo jak to nazvat, se nedomluvíte anglicky, jídelní lístky pro nás byly doslova „španělská vesnice“ a veškeré snahy o náhodné výběry jídel z lístků nedopadly úplně ideálně, takže se muselo vařit z vlastních nakoupených zdrojů z místních prořídlých regálů obchůdků.

Po týdenních radovánkách nás čekala cesta zpět do Barcy přes 500km dálnic na letiště a jak už to tak bývá, čas byl náš nepřítel. Postup byl následující, Honza zapnul navigaci s detekcí radarů a já musel využít rychlostního potenciál našeho fiata punto. Možná nový časový rekord na tomto úseku padl, každopádně do dnešního dne mně nepřišla žádná upomínka k uhrazení pokuty, takže to nejspíše prošlo. Co ale neprošlo moc hladce, tak byl návrat do reality civilizace, po příletu do Vídně před půlnocí nám o 10 min ujel poslední bus do Brna. Následovaly divadýlka po telefonu našim blízkým a známým, že se nemáme jak dostat do vlasti. Nakonec se někdo chytl a svitla naděje se dostat nějak rozumně domů. Finální rozloučení s tímto výletem udělali rakouští policisté, když z nás vytáhli 170e na své výplaty, příště raději na dobročinnost…

Na závěr dodám, že výlet se rozhodně vyplatil a dle mého názoru je to jedna z nejlepších oblastí v Evropě.

 

Petr Handlíř, Eliška Pudová, Honza Zámečník

Reakce na článek

Jméno: Standa & Honza
Datum: 18.05.2012 09:16:11
Předmět: comment


No to klidně nás zahlť Petře, po dlouhý době dobrý článek :)
Jméno: Eliška Pudová
Datum: 17.05.2012 11:40:01
Předmět: za kolik


letenka: 2 631 / os

ubytování: 10 000 / 3 osoby (krasny, vybaveny apartman, naprosta spokojenost)

pujceni auta+nafta+pojisteni: nepamatuju se :-) 

Jméno: Adam Fiala
Datum: 17.05.2012 07:13:19
Předmět: super


super článek, díky. Vypadá to dobře, ale asi se to oproti "běžným" evropským oblastem trochu prodraží, co... Co to natáhnout autem až tam? Kdyby se jelo na delší dobu. My tak do Španělska jezdili, ale jen do Katalánska.
Jméno: Petr Handlíř
Datum: 16.05.2012 21:19:22
Předmět: comment


fotek je kupa, nechtel jsem to tu zahltit :) 

 

Jméno: Standa & Honza
Datum: 16.05.2012 15:24:19
Předmět: comment


Supr, i veselé to bylo :))) Hlavně praktické info, víc fotek by nebylo?

Jméno: Štěpán Stráník
Datum: 15.05.2012 23:10:23
Předmět: Albaracín


Jo konečně jsem to sem vložil, po dlouhý době je tady perfektní výlet, díky za počtení!
Jméno: Eliška Pudová
Datum: 15.05.2012 11:52:19
Předmět: krasa


Moc pěknej článek. Jen na konci to vypadá, že jsme to sepisovali všichni tři, ale autor je jen Peťa :-)

Příspívat do diskuze k tomuto článku, mohou pouze registrovaní uživatelé. Pokud se chcete zaregistrovat, přejděte na registrační formulář. Pokud jste již registrovaným uživatelem, přihlášte se.