Poplácat Medvěda část I.

[17.10.2010, ]

Na lezení se mi vždy líbila a líbí rozmanitost…

Rozmanitost nemusí být dána pouze materiálem skály, obtížností, délkou, sklonem…já nejvíce vnímám rozmanitost výjezdů v prostředí, kde se daná oblast nachází a v lidech s kterými zde lezu…V tom je podle mě nádhera daného výjezdu, nezáleží ůbec jestli vyšlo zrovna počasí, nebo jestli jsem posunul hranici zase o nějaké PLUS či Á výš…jak říkala Linn Hill, když polezeš s láskou budeš mít úspěch…

Vyjeli jsme 2. září večer a jak to tak bývá cesta do Bleau byla opět nekonečná, takže jsme ji rozdělili do dvou dnů. Zuzka ve fontenu nikdy nebyla, má raděj lezení s lanem, ale mě bylo jasný, že až nastane konec, bude těžký ji odtud dostat, stejně jako mě. V pátek odpoledne, celý rozlámaný dojíždíme na místo. Když jsem sem poprvé v roce 2003 dojel stopem s Prckem, Bas Cuvier byla první oblast, kterou jsem oplácal a teď jsem ji jako první zvolil též. Nebyl jsem zde kuli Zélandu a následnému zranění tři roky a zase mi to začalo docházet…Fontáč!!! juchůůůůůůůůů


Klasika rozlez na tom nejtěžším co Font nabízí, tj. bouldříky od 4C do 5C, v šest áčkách je už aspoň co chytit a hurá na první noc k hydrantu u Barbizonu, kde býval legendární bivaque. Druhý den, když procházíme oblast, mám pocit, že bych lezl úplně všecko, ale z předchozích výjezdů jsem poučen šetřit kůži a v některých bouldrech nechávám trápit jen Zuzku s chytrýma kecama kolem… Po chvilce dáváme oba první 6C+ La Clé a seznamujeme se s příjemným chlapíkem z VW T1, kterej mu slouží jako stylovej pojízdnej obchůdek…Po svačině, která je i večeří si vylízám první letošní 7A FB a to úžasnou hranu Languste Royale a nechápu jak to, že jsem si ji nikdy předtím v Cuvier nevšiml.

Třetí den hned z rána vyrážíme do méně známé části Apremontu hned přes cestu. Apremont Envers není tak profláklej mezi piknikářema, leží totiž v kopci a tak je zde větší pohoda a klid na lezení. Další 7A – El Passo Droite - pouští docela rychle během dopoledne. Jedná se o střechu s celkem dobrými chyty a problémem ve výlezu. Zuzce se tu moc nelíbí, tak se vracíme a po obědě malinko popolízáme v Bas Cuvier, po menším vztekání přidává Zuzka  6A s konstatováním, že nic těžšího v životě nelezla a že to není možný…Večer už podruhé Potkáváme Paula Robinsna, jak si jen tak mimochodem prohlíží Fatman za 8B v či co to vlastně v šílený střeše vede a já si zatím vylízám pytel z minulých let Big Mama 7A hned vedle…

Pondělí ráno začíná pršet, jsme na procházce v Apremont west a Apremont central a jako vždy se ztrácím a nevím kde, co, kam, jak…ale je tady tak parádně...příroda má ůžasnou schopnost, nechat Vás zapomenout na město a na všední život, že si zas říkám, že tady bych chtěl prožít zbytek života. Zuzi mi připomíná, že to jsem tvrdil už i o Arcu, Krase, Labáku a vlastně skoro o každé oblasti a že uděláme líp, když pojedem koupit pohlednice. V autě se dozvídáme, že druhá polovina našeho týmu Tučnák, Šárka a Bret nedorazí a pro nás to znamená hon na plynovou bombu, kterej vyřeší všemocný Decathlon…Večerní přesun do Isatis je způsoben zavřeným parkovištěm v Cuisiniere a naskýtá nám též nové přátele. Jejda co ja sem se tady toho nakalil, kolik narozenin sem tady oslavil…Zuzka na večer jen tak pozkouší bouldřík s pracovním názvem spoďáková válka 6C+,  ale ten vzdoruje a nakonec nepouští…

Další den se probouzíme do krásného dne. Vyrážíme do Isatis a to na její úplný konec. Zde jsem totiž pořádně nikdy nelezl. Po rozlezu, který probíhalo opět nacvičováním nějakého 4C zkouším parádní 7A – Debrevitae Vitae. Fontáčskej manteling mám rád, takže jakmile doskakuju vlastně první krok, který je hned dynamo, bouldřík vylízám, a když to tak vemu, dal jsem do něj stejně pokusů jako do toho rozlezovýho 4C. Zuzka si k práci vyhlídla bouldřík, kterej nebyl v průvodci a kterej ji očividně neseděl, ale po chvilce domácnění pouští…Hned vedle Isatis je nenápadná oblast, Franchard Hautes - Plaines, skýtající nádherný kameny nepříliš ojetý a má i potenciál k projektům… po večeři tedy vyrážíme na krátkou obhlídku.  Frantík který se chlubí tím, že si zde před nedávnem pořídil malý dům, a je teď tedy ve svém ráji nám ukazuje něco ze zdejších perliček a láká mě, ať si s ním jdu zkusit nějaký 7B+ morfo…jen se v duchu usměju podívám se na své prolezený prsty, zpátky na ty žiletky a říkám… hmmm, raději jindy, ale dík. Průvodce ukazuje roof na konci oblasti.  Převisy maj přeci jen šetrnější chyty a střecha se dvěma  variantami za 7A  není výjimkou a  po vyčištění pouští na OS. Juchů, Lapin ou Canard je moje první OS 7A ve Fontáči, Zuzka má snad větší radost než já, to ona ale pokaždé  a podotýká, že dvě v jednom dni mi musí stačit, levou variantu že si mám nechat na jindy a že jdeme pomalu zpátky a do hajan.

V noci mě probouzí bubnování kapek deště na střechu stanu a to neustává až do večera dalšího dne. Zas tak nám to nevadí, protože rest už byl načase. Podnikáme procházku, no spíš tůru napříč Franchardským hřebenem a občas se opravdu nestačíme divit, co ta příroda dokáže vytvořit…

Oblast Elefant je známá, že po dešti brzo vysychá. Vyrážíme tedy sem. Letos mě zas až tak neoslovila, ale chtěl sem Zuzce ukázat slona, boulder srdce a jedno 7áčko od Parika Edlingera. Po rozlezu dává Zuzka 6A+ na OS a s úsměvem konstatuje, že začíná tomu medvědímu plávání  přicházet na chuť. Mě se začínají ozývat lokty a volím raděj rest, kterej mi však dlouho nevydrží…Poté co se Zuzka zrušila v 7Béčku jurskýho typu, sem se rozhodl, že najdu boulder o kterým mi už kdysi říkali kluci – Gargamel. Prej parádní strop se soplem uprostřed, super gymnastický lezení po stisku…hmmm… hledáme jak piráti poklad, a když už nám dochází trpělivost, nacházíme kamen podle průvodce s Gargamelem, je celej mokrej a sice nevypadá zle, ale po stiskovým soplu ani stopa mága a už úbec ne strop…Zuzka už nemá trpělivost a otáčí k autu, já se vydávám ještě za poslední zatáčku a hle... Boulder ve střeše, kde toho očividně vede víc, ale nejmagičtější linka ve starším průvodci 7+8 psaná za 8A, se nejmenuje Gargamel, ale Sherpa…Po večeři ukončuji svůj rest a i když nejsem 8áčkovej lezec, jdu to zkusit…Zpočátku nejde nic, ale domácním, nacházím vychytávky a začíná mě to neuvěřitelně bavit. Ale taky mi pokusama  docházej síly a pomalu na to přestávám vidět a mě je jasný, že tenhle kousek si přímo říká o návrat někdy v zimě...

Po dalším dni stráveným u malebného městečka Larchant v oblasti Dame Juane, která asi  není špatná na zimu a stála by za bližší prozkoumání se přesouváme do notoricky známé Roche aux Sabots…

Osman

Reakce na článek

Jméno: Daniel Černý
Datum: 20.10.2010 09:35:23
Předmět: skok


cože?? ta šílená dálka je jen 7a?? ja se possee....
Jméno: Aleš Vysloužil
Datum: 20.10.2010 09:08:27
Předmět: pekne


Hezký článek Osmane!!!! Asi opustím ten můj kancl a taky někam poletím. Už to asi potřebuji!!! 
Jméno: Vilda Chejn
Datum: 19.10.2010 17:12:13
Předmět: hezky


Pěknej článek, ten strop u slona je parádní, je tam toho, víc mrkni na bleau info - vím, že nějaký 7a jsme tam s andrejem nemohli přelízt, neuměli jsme přeskočit z jednoho soplu do druhýho.
V Dame jouane, mě osobně přijde, že jsou tam 4 pěkný věci, ale ta oblast za ní je super.

Příspívat do diskuze k tomuto článku, mohou pouze registrovaní uživatelé. Pokud se chcete zaregistrovat, přejděte na registrační formulář. Pokud jste již registrovaným uživatelem, přihlášte se.