• HOME
• NOVINKY
• ČLÁNKY
• MÉDIA
  • FOTKY
  • VIDEO
  • VIDEA-LINKS
• FÓRUM
• LIDÉ
  • BOULDERING LEGENDS
• BOULDRY
  • PRŮVODCE
    • ČESKO
  • TdTB
  • TdTP
• KONTAKTY
  • KONTAKTY
  • ODKAZY

Celkem 20 lidí, Petr Štech, Dandy, Luboš Drenčeni, rodinka Koudelkovic, Ricci se Zanou, Maťo Gunda s Kamínkem, Standa & Honza, Jirka Bažant, Píďa, Petr Nečas s Katkou, Vilda Chejn, Káťa Koblihová, Hana Šantrůčková a Smržák... Z týmu kolem pureboulderingu se vyloudila nečekaná aktivita a každý přispěl svojí trochou do mlýna a vzal si na starost nějaký ten den nebo dny, ze kterých pak napsal co si pamatuje...

J.B. v Balancette 7C, Bas Cuvier

Pátek 3.4. (Smržák)
Díky příznivejší poloze (Grenoble), nasedáme s Hankou do auta už ve čtvrtek v 17h a vyrážíme na vytoužený trip do Fontáče, kde se máme setkat v následujících dnech s equipou popsanou výše...Cesta po dálnici je, pomineme li vliv na peneženku, více než příjemná a před 22h už uleháme do spacáku u hipodoromu. V pátek nás budí počasí vesměs boulderingu vhodné a tak není důvod moc otálet. Jediné co z rána stojí za zmínku, je prázdná bomba na plyn, která vodu k varu nepřivedla a uvrhla nás tím pádem pro mimogitové konzumovaní vstříc kalte platte. Na pátek byl cíl jasný. Rozlézt se v lehkém (červeném) kolečku v Roche aux Sabots. Pro Hanku šlo o to dát co nejvíce, pro mě dát to konečně celé v jednom dni. Čítá to 34 boulderů od 5B do 6B+. Dílo se konečne zdařilo, rozlezli jsme se dosyta. Bohužel ne tak napili, protože jsme zapoměli prázdnou flašku od vody v autě a na parkáči u Sabots nefunguje fontánka (bacha na to...). Takže ke konci dne se už lehce lepil jazyk na patro. Večer uleháme s "lehkým" dojebáním celého těla a s očekáváním příjezdu týmu Praha. Ten se ohlásil na brzké ranní hodiny.

Káťa Koblihová, La Marie Rose 6A, Bas Cuvier

Sobota 4.4. (Vilda)
Do bivaku u Hypodromu dorážíme v sobotu okolo 6:30 , jedno pivko na spaní a do spacáku. Když me o půl osmé, po hodině převalování, vytahuje plnej močák ze spacáku, říkám si, že dneska už asi neusnu. Naštestí se tým z Grenoblu – Hanka a Michal, budí jen o chvíli později a tak klábosíme než oživnou i ostatní. Dnešní lezení nakonec vypadá na Roche aux Sabots. Všichni jsme kameny v Lese úplně unešeni a zas pobíháme po všem co se dá. Michal dneska plní funkci kouče a ukazuje různé špeky –jako např: krásnou hranu za 6B+.
Můj plán, že po noční jízdě budu unavený a nebudu se montovat do žádných větších akcí se hroutí v tu chvíli, kdy uvidím Sale Gosse – nádherný bouldr. Paradoxně se pak ukáže, že tady jsem měl nejvetší naději z celého týdne ( ty dírky se totiž dají zalomit). Padám párkrát z pohlazení výlezové obliny.
 Ostatní lezou hromady, krásných noname problémků. Pak ješte jedno sjízdné 7A a díky nastupující únavě dochází k odjezdu na gite. Lehkou migrénu pak přebíjím několika plechovými Kozlíky a hlubokým spánkem. 

Hana Šantrůčková, Mur Mur 7A, Dame Jouanne

Neděle 5.4. (Smržák)
Ráno je program jasný. Od 11h na TF1 přímý přenos Grand Prix Malajsie F1. PureBouldering má svého agenta přímo na místě na hlavní tribuně naproti boxům BMW a tak porovnáváme jeho informace s tím, co říkají v televizi. A bohužel po některé špatně volící sázkaře žádný ze zdrojů nekecá. Když to konečně rozlouskne prasklá přehrada na nebi nad okruhem v Sepangu, mužeme se vydat za F1 neholdující částí týmu do Roche aux Sabots, resp. do Cul de Chien. Tam je Eclipse a tedy jeden z těch, co mají být pokořeni. Z různých důvodů se tak nestává, ačkoliv ani Vilda, ani já nejsme daleko. Horko+obligátní slabost. Vilda je na zbývající kroky -1, já -2. Aspoň jsem pod Eclipsem potkal kámoše Henninga z Norska, kterého jsem ve Font potkal v roce 2005 a který mi tehdy vyradil program na Aerodynamit (bydlel od léta do vánoc sám v kempu u hipodromu a pak se odebral na cestu kolem světa po bouldrových oblastech...). Následuje osada u Sabotů, kde trápíme pěknou převislou hranu naproti od Lucifera. Tu dává ale jen Vilduv kámoš z Magic Woodu...Navečer se týmy Praha a Grenoble přesouvají do Dame Jouanne. Cílem je pěkné a velmi pěkně lištovaté 7A Mur-Mur, co má Hanka od podzimu na spadnutí. Několikátým pokusem se dostává v úplném natažení na výlezovou hranu, ale tamní mechy řekly NE a přelez ač téměř hotový se bohužel a pro všechny kolem prekvapivě, nekonal. Následuje anabáze v l´tour de Babel (LUXUSNÍ 7B+...jasný kandidát na TdTB), kde probíhá všeobecné Obodou a pak už jen o pár metrů níže, skoro za tmy, dává Vilda pěkné a težké 7A...následuje kulinářské umění mistra Pídi a sada 1664 na dobrý spánek.

Vilda Chejn, l´tour de Babel 7B+, Dame Jouanne

Pondělí 6.4. (Vilda)
3. den lezení, kdy už jsme prišli na to, že jsme tučný a slabý. Navíc, svítilo sluníčko – takže jakože špatný tření atd, atd.:)(klasický SPK). 7A+ a  7A na rozlez v Isatisu nás pěkne ponížilo. Michal jde zkoušet Little karmu, kterou hodnotím jako beznadějnou. Ostatní se ve spodním bloudišti věnují, myslím červenému kolečku, Michal tzv. nadnormovým pokusem dává a spolu se vydáváme nahoru nejdřív k L´Angles Ben‘s – krásná paneláková hrana, kterou se mi daří přeťapkat. El Pussif se dává na flash, oproti Michalovi, kterému vytváří celkem dlouhý cyklus bez přelezu. („Prej ten blbec Ty, proč to tak chválil“?). Na konci dne se jak řekl Michal, pokouším utopit v 7A po lese, což se mi docela daří. Pak klasika Carrefour, jídlo, pivo, fotbálek, léčení zrůžovelých prolezených prstu atd, atd.

Píďa alias Karl Lagerfeld, Franchard Isatis

Úterý 7.4. (Smržák)
Přiznám se, že nevím jak na tom byly týmy Slovensko, Vimperk a Strakonice, nicméně Praha a Grenoble generální REST. Skin off.

Smržák, les Grimpeurs se Cachent pour Médire 7A, Rocher Canon

Středa 8.4.- Bas Cuvier (Jirka Bažant alias J.B.)

    Ráno mě probouzí Wet dream

Hana mě hned po ránu pěkně prudí, což se ukazuje jako hnací motor k odjezdu do skal.
Abych mohl ve skalách rozpoutat čistou zlobu dávám k snídani  4 kafe.

    Po příjezdu na parkáč se jde skupina děvčat a Pídi alias Vídeňský páreček rozlézt okolo L' Aérodynamite. Smržák jde sám na noir désir do rempartu. Já s Vildou jdeme na náměstíčko a vlítnem do Cortomaltése 6c, kde se krásně rozlezu a vilda akorát nasere, že je malej a bla bla bla. Poté se přesuneme na pěknou hranku vedle  L' Helicoptére, která se jmenuje Vaudou - Systeme 7a. Přelézáme poměrně rychle a další můj cíl je Le Carnage 7b+, který už má Vilda vylezený, a tak jde na další restík, známou klasiku L' Helicoptére 7a. Pochytáváme se navzájem a asi po 15 minutách se mi daří přelez. Vilda má ale leteckej den a při každém pokusu dává hustej freestyle v různejch rotacích, dokonce tam flákne i prdeláče ze 3 metrů, poté co nám nějak propadl pod rukama. Přichází dívčí team a oznamuje nám že jdou někam ke jokerovi. My se přesouváme asi o 10 metrů na La Balancette 7c. Program je jasnej, ale začíná pršet, a tak jdem na další hranku L'Angle incarné 7b. Vilda ji hrubě poníží a mě se začíná nedařit. Při jednom zdařilém pokusu mi vyjede pata a hrubě se klepnu do kolene. Rázem je ze mě plačka dne. Několik nadávek a slziček mě přesouvá na náměstí k holkám. Vilda odchází do Rempartu na nějaky 8a. Prej lišty. Káťa a Píďa lezou první 6a ve fontáči (nebo jak to je) La Marie - rose. Jdu jim ukázat jak se lezou 6áčka a v prvnim pokusu mi vyjede noha a opět se klepnu do toho kolene, zase pláč. Druhým pokusem vylézám, Píďa také akorát Katce se nedaří. A na to přichází Smrž, že prej špatný, nějakej slabej atd. To ho nutí k přesunu do jiné oblasti. Zbytek dne lezu lehké bouldry na Smržovo doporučení doprovázen Katkou a známým Vídeňským kultiristou. Smrž věděl co má vybrat a při pokusech v jedné hrance za 6c La rhume folle gauche si utrhnu peknej stroupek na kotníku, nehet na malíčku, a pár ustřelenejch prstů. Aspoň, že se Katka a Píďa královsky nasmějou. Kdo se nesměje je Vilda. Prej jsou ty lišty v tom 8ačku nějaky menší než myslel. Zbytek dne se už jen tak mrcasíme, pláčeme a zatučňujem.

J.B., 36.15 POWER 7C, Rocher Canon

Čtvrtek 9.4. (Káťa Kobliha)
5.den lezení. Oblast Roches du Canon. Je hezky, slunce svití. Pláč některých se nese mezi kameny. Kameny porostlé mechem připomínají domov, ale tu se objevují krásné, vysoké i nižší linie. Kluky (Vilda, Michal a uplakaný Jirda) necháváme svému osudu a jdeme se s Píďou a Hankou rozlézt do zdejších modrých prásků. Po cca 3hodinách (a nespočtu přelezených bouldrů) objevujeme zbytek teamu stále zafokusovaný na jednom místě. Krásný, vysoký boulder Le Chaînon Manquant, kde poté co se jdu aktivně zapojit do chytání schytám bombu loktem do hlavy od Jiříka zjišťuji, že Michal má k přelezu kousek, Jiřík větší kousek a Vilda krátkou nohu. Chvilku pozorujeme kluků snažení. Vilda nadhazuje téma odchodu a nakonec se nechá přemluvit i Smržák pod nátlakem 5-ti krvácejících prstů z osmi (palce se nepočítají, ty nejsou potřeba). My pokračujeme v lezení dalších a dalších lehčích, ale nádherných bouldrů. K večeru nastává klasická situace, přichází hlad a klíče od auta jsou schované u Vildy v mikince (Vilda nemá nikdy dost a ať přijdeme do skal v kteroukoliv hodinu, odcházíme téměř za soumraku) někde bůh ví kde..čekáme…čekáme dlouho… voláme na lesy.. nejdřív nic…vydáváme se po jejich stopách..najdeme se. Jupí jede se jíst, pít a povídat..nakonec dne se pořádně zatučníme.  Zítra je rest-day..tedy aspoň to bylo v plánu:-)

Vilda Chejn, Hélicoptere 7A, Bas Cuvier

Pátek  - “Rest day” (Hanka)
V patek se probouzim do slunecneho dne. Jeste chvilku se prevaluji v posteli, protoze je naplanovany rest day a tudis neni kam spechat se vstavanim. Po chvilce me ale napadlo, ze bych mohla zapomenout na nejaky odpocinek a vydat se do skal. A tak se stalo. Po ranni slovni rozcvicce s Jirkou (nebo snad Bazantem :) ), ktery muj odjezd na skaly komentoval slovy "Joooo, to kdyz se nekdo flaka kdyz ma lezt, neni divu, ze pak o rest day ma nekale myslenky", sedame s Michalem do auta a vyrazime na oblast zvanou Elephant. Cestou se jeste stavujeme zkouknout novinky na internetu a pak hura na skaly. Pocasi je temer na koupani a dava tusit vecernim bourkam. V Elephantu se rozlejzam v par zajimavych bouldrech, kdyz za sebou slysim znamy Jirikuv hlas. Nu pry ze ma den nato prset a ze se tedy rozhodl lezt take :). Nakonec to skoncilo tak, ze ze skupiny Kata, Jirka, Pida, Vilda, Michal a ja se udrzel jen Michal, ktery ten den jako jediny opravdu nelezl. Vilda si s Jirkou pozkouseli krasne "srdcove 7a", Pidu nadchnul zajimavy problem na uplnem konci oblasti a Kata po nekolika bouldrech vymenila bouldrovani za studium kyticek :) . Bourka nas v pozdnim odpoledni opravdu trosku postrasila a po navratu na "gite" uz vecer probiha klasicky, ve znameni pivka, Pidovo neskutecne vynikajici kuchyne a nocnio fotbalku (ktereho jsem se osobne malokdy dozila).

Smržák, l´Impasse du Hasard 7A+, Franchard Cusiniére, foto www.chk.cz

Sobota 11.4.- 95.2 (hrubián Jirka)

    Poslední den lezení.

            Všichni máme slzičku u oka.

            Pláč přerůstá únosnou míru.

            Za týden máme 1 rest day.

            Morálka odkvetla.

            A přece se ještě buší. Po dopoledním plácání v 6kách (sorry Katko a Píďo), se jde na něco těžšího. Vybrali jsme si Le Bloc á Bertrand 7b (7a+). Já a Smrž dáváme celkem rychle. Vilda to zatracuje, že je to zase pro dlouhý a tak se přesouvá k bouldru L' ange naïf 7c. Opět dlouhej krok, ale vilda se nedá ponížit a po pár pokusech dolétne do topu a vylézá. Jako poslední bouldr nám vilda ukazuje jednu převislou hranku ze sedu. Název je - 7a vtipné že. Ždímu ze sebe zbytky sil a snažím se aspoň zkrokovat. Následuje pád z výlezu a komentáře od ostatních jako že jsem debil, to snad ani nejde, proč se jenom nepostavíš na tý noze atd. Značně demotivován dávám ještě pokus a nějak to vyhaluzim. Smrž pláče, že si musí tejpovat už 8 prstů a prdí na lezení.

A to je tak nějak všechno. Super zájezd, super počasí no prostě všechno.

J.B.

P.S. Guru říká: Pokud dáte koblihu do mikrovlnky, je náplň vždy velice horká a to i přes to, že okolní těstíčko nemusí být zcela teplé. Proto pozor!!!

Píďa, 6A v 95.2

Neděle 12.4. (Smržák)
Kdo to otevřel, ten to ukončí. Po sobtním večerním chcáči, kdy se během cesty do Carrefouru pro pivka na večerní ukončovací párty tým Praha rozplakal a odebral na cestu do stovežaté, dáváme s Hanou jasnou volbu v podobě Pizzerie (4formaggi je třeba vyzkoušet všude...) a následnou noc v autě na sedačkách (Nissan Almera sedan...), kdy nám do střechy vytrvale bubnuje déšt. Ráno překvapivě pohoda. Polojasno a fouká...(!!!). Lehké rozpaky nad volbou oblasi, která má u sebe v průvodci poznámku "quickly drying" a míček padá na červenou, tedy na Bois Rond (Hana mi tvrdí, že Lucky Luka musím dát, že v tom na podzim viděla kluky...no aspoň jsem se zahřál, ale fontána zábavy vytryskne snad jindy) a následně na Drei Zinnen. Tam se mi daří prelézt poslední dyk problém v podobě Nostalgie assis direct (7A za max 6C) a nastínit několik hořkých pokusů v hraně za 7B a je čas na au revoir. To bylo nějakých 15h a jelikož tedy času je dost, říkáme si, že zkusíme na cestu zpět do Grenoblu variantu bez autoroute...nedělejte to...(+2:45h, 530km bez km dálnice, milion kruháčů, milion vecnic a měst, milion semaforů). Nicméně o půl jedné na velikonoční pondělí jsme doma a můžeme říct, že tenhle jarní Fontáč se zase vydařil...Dík všem, co se na tom podíleli!



Smržák, 7A, 95.2

Jako smolaře zájezdu bych označil Standu & Honzu, který si během sobotního rozlezu na La Marie Rose (první 6A ve Fontáči) tak vymknul kotník, že během zbytku zájezdu stihl mezi kulháním kolem kamenů jen vysušit Carnage, dále pak hrubiána Jirku s natrženou bradavkou z výlezu posledního boulderu zájezdu a Píďu, kterému se ani na 3 pokusy nepodařilo vyrazit do Paríže.



Káťa Koblihová a crew ve Franchard Isatis

autor: purebouldering crew :-)
foto: JB, Kamínek (www.chk.cz), Vilda Chejn, Hana Šantrůčková, Píďa

Aktuality

• Ochrana osobních údajů
• Mapa stránek
• RSS