• HOME
• NOVINKY
• ČLÁNKY
• MÉDIA
  • FOTKY
  • VIDEO
  • VIDEA-LINKS
• FÓRUM
• LIDÉ
  • BOULDERING LEGENDS
• BOULDRY
  • PRŮVODCE
    • ČESKO
  • TdTB
  • TdTP
• KONTAKTY
  • KONTAKTY
  • ODKAZY

Carlo Traversi je americký lezec, který v posledních letech vystoupil na vrchol boulderingového světa. První větší úspěch zaznamenal briskním zopakováním ultraklasiky Jade 8C, kterou shodil na 8B+ (do té doby byl jeho nejtěžší boulder 8B!). Kromě spousty dalších bouldrů v Coloradu zopakoval Woodsovu Game, která měla být podle Daniela 8C+. Carlo našel lehčí software a číslo šlo opět dolů, na 8C. Minulý rok se Carlo podíval do evropského Ticina a kromě skvělých přelezů The Dagger 8B+ a Never Ending Story 8B+ natočil se svým kamarádem Jonem Glassbergem tento film, který určitě stojí za to zhlédnout, pokud jste ho ještě neviděli. V současné době se Carlo živí lezením a v ProClimbers pořádá lezecké semináře, o kterých je v rozhovoru ještě řeč.

Interview je přeloženo a převzato z blogu The Bouldering Book. Dík patří Peterovi Bealovi za jeho laskavé svolení k publikaci na PB.

Carlo, říkal jsi něco v tom smyslu, že existují jisté principy a nápady, ať už týkající se tréninku nebo samotného pohybu na skále, díky kterým je možné dostat se k něčemu, co může být popisováno jako elitní úroveň boulderingu. Mohl bys popsat, co je elitní úroveň boulderingu a jaké ty principy jsou?

Neřekl bych, že v dané chvíli jsou nějaké dané principy. Spíše bych je nazval teoriemi. Já vidím elitní bouldristy tak, že každý má svůj definovaný styl a v tom stylu exceluje. Co určuje nejsilnější bouldristy na světě je to, že každý má odlišný styl a v tom stylu se zlepšuje, až ho vylepší do bodu, ve kterém se mu nikdo nevyrovná.

Když mluvíš o elitě, jaký level máš na mysli? 8B+ a výš?

Neřekl bych, že je to nutně věc obtížnosti. Rozdělil bych lidi na základě jejich schopnosti vymezit si svůj styl a v něm se zlepšovat, a lézt v něm velmi těžké věci. Očividně, Ty (Landman) má svůj styl, Daniel má svůj styl, Paul taky, Fred Nicole, ten má velmi specifický styl, potom Dave (Graham), Nalle, Adam Ondra. Řekl bych o nich, že jsou to jedni z nejlepších bouldristů na světě a každý z nich má svou cestu, jeho lezení vypadá jinak. Mít svůj způsob dělání věcí, to je odlišuje od ostatních. Naučili své tělo dostatečně dobře se v jejich stylu zlepšovat lezením stejných bouldrů, ale každý po svém. Když jsem si uvědomil, že vstupuju do tohoto světa, poprvé jsem začal chápat svůj vlastní styl, a jak se liším od ostatních. Myslel jsem si: „Jasně, někdo jiný by tenhle krok udělal takhle, ale já se musím snažit pochopit, jak to musím udělat já a že na skále jsem na tom úplně jinak, než někdo jiný.“ Pokaždé nebudeme dělat ty samé kroky stejně. Myslím, že pochopit tohle tě posune mnohem dál do tohohle elitního levelu.

Takže říkáš, že když se chceš jakou bouldrista zlepšit, není to o snaze požívat ty samé univerzální techniky. To tě posune jen do určitého bodu. Je to o tom pochopit, jak se popasuješ nejen s chyty, ale odlišnými pozicemi a pohyby a taky o celkovém citu pro problém, od začátku do konce.

Je to hodně o chápání svého vlastního těla a tohle jsem viděl jen u opravdové špičky těch, které považujeme za elitu. Velmi dobře rozumí tomu, jak dělat věci vlastní cestou. To je to, co je dělá jinými. Nejde to natrénovat nebo odkoukat. To se musí každý naučit. A lze se to naučit zkoušením a zkušenostmi a ano, nakonec vlastně požíváte stejné techniky jako všichni ostatní, ale používáte je jinak a začnete je chápat po svém.

Co si myslíš o důrazu, který boulderisti dávají na fyzický trénink, ať už jde o kampusy, shybování se záteží a podobně?

Samozřejmě, že to pomáhá. Schopnost držet se na malých věcech a špatných chytech se dá natrénovat. Vaše tělo se může vytrénovat tímhle způsobem, ale pak jsou tu lidi jako Dave Graham, který není tak fyzicky silný a ví o tom, pořád to o tom mluví, že fyzicky není tak silný. Ale má silné prsty a ví jak se pohybovat svým tělem kolem chytů. On neleze za ně, spíše se svým tělem kolem nich proplouvá. Nesnaží se za chyty zabrat, chytí je a nějak s nimi vyjedná, že ho nechají posunout se výše. Je to velmi jiné, je to prostě jeho věc. Nejsem tak dlouhý jako on. Nemám tolik možností kam dát nohy a jak manévrovat se svým tělem jako Dave, takže se musím více spoléhat na fyzickou sílu, protože jsem menší. To ze mě nedělá lepšího nebo silnějšího lezce. Je to jenom jiný styl. Myslím, že důraz na fyzický trénink je klíčový, ale záleží na typu lezce. V něčem to pomáhá, ale není to vždy nezbytné, protože vaše chápání lezení (obzvláště na skalách) bude vždy jiné. Nikdy to nebude tolik o kampusování nebo lezení na umělce, protože venku nenajdete dřevěné lišty, na kterých byste shybovali. Najdete tam chyty a budete muset vymyslet, jak je správně chytit a najít správnou pozici těla.

Co bys doporučil lidem, kteří chtějí lépe pochopit svůj lezecký styl?

Podívejte se na sebe, jak lezete. Já mám tuny videí, na kterých lezu, takže se můžu s odstupem podívat, jak řeším kroky já v porovnání s ostatními. Díky tomu jsem schopný uvědomit si své slabosti a silné stránky a dále je vyvíjet. Můžu říct: „Nemůžu se do toho šíleného spoďáku postavit, ale kdyby nad ním byl chyt, možná ho dokážu využít, protože jsem opravdu dobrý v náskocích (double clutch*), takže do něho můžu skočit a spoďák chytit až potom a použít ho jako brzdu.“ Začínám se dívat na bouldery vlastním pohledem, spíše než abych uvažoval, jestli ho můžu vylézt jako ten nebo onen přemýšlím, jak ho můžu vylézt já.

Zmínil jsi náskoky. Zdá se, že momentum hraje ve tvém lezení velkou roli. Co děláš, abys ho v lezení dobře využil?

Jde jen o to trochu se odvážit. Je to výzva, protože opouštíš techniky, které jsi doposud používal. Například pogo** technika. Zjistil jsem se, že mnohdy děláš přesný opak toho, co tě naučili. Učili tě dát nohu pod sebe a staticky přešáhnout, ale s pogem vlastně požíváš stejnou nohu a ruku…

…jsou to vlastně takové dynamické dveře.

Jo, přesně tak. Musíš se dostat do bodu, kdy pochopíš, která technika je správná. Já jsem začal hodně pogovat, protože jsem nemohl nikam dosáhnout. Začal jsem hledat cesty, jak použít své tělo, abych nakonec dosáhnul. Bylo to divné, jednou jsem byl na závodech, poslední krok do madla byl klasický nátah a já jsem to řešil pogem, ale skočil jsem moc daleko, takže jsem ho minul. Když se na to podívám zpětně, měl jsem se na to vysrat, ale zrovna jsem se to učil a byl jsem tím tak trochu posedlý a nevěděl jsem, kdy je správné ho použít a kdy ne. Je to o zkušenostech. Když se naučíte určitou techniku, musíte se vrátit k tomu, jak jste lezli předtím a použít ji jen když je to třeba.

Kam si myslíš, že bouldering směřuje?

Lidi, nejlepší boulderisti světa, budou hledat problémy v jejich stylu a ty budou potom nejtěžší věci na světě.  Každý lezec si posune laťku ve svém vlastním stylu. Já musím najít oblou plácačku se super dynamickýma krokama. V Coloradu toho moc není. Tady jsou běžné lišty a zamykání. Myslím, že nakonec to všechno skončí u sportovních cest. Musí. V boulderingu v určitém bodě už chyty nemůžou být dál od sebe a nemůžou být menší, než je kůže schopná pobrat. Ale bouldering ještě určitě nedosáhl stropu. Ještě je hodně věcí, které se musí vylézt, nové techniky k naučení, ale čím dál tím víc to bude o lezení delších věcí.

Co říkáš na záležitost profesionalizace lezení?

Myslím, že se to zlepšuje. Pomalu to směřuje ke stavu, kdy firmy nebudou chtít spolupracovat s lezci, kteří nemají profesionální přístup a nevystupují profesionálně. Adidas koupil Five Ten a další velké společnosti se začínají tlačit do lezení a sponzorovat lezce a čekají přesně tenhle profi přístup, s ničím míň se nespokojí. Pokud budou chtít lezci být sponzorováni, budou muset tuhle roli plnit. Taková budou pravidla a pomalu to k nim směřuje. Těžko říct jak dlouho to bude trvat, protože se už některé firmy snažili v lezení angažovat a po pár letech to zabalily, protože tuhle oblast nepovažovaly za lukrativní. Největší událostí v poslední době je koupě Five Tenu Adidasem, tohle už je hodně seriózní a mohlo by to do našeho sportu přinést nějaké peníze. Není to o tom „pojďme si vybrat lezce, pár let ho budeme sponzorovat, a pokud se nám to nebude líbit, vycouváme z toho“. Adidas koupil lezeckou firmu a tahle firma bude jejich součástí, to je o hodně větší počin než někoho sponzorovat.

Jak se ti líbí práce v PCI?

Je to fajn. Nejdůležitější teď jsou „Clinic series“, jezdíme za lidmi a učíme je na seminářích – jak zlepšit techniku, trénink síly. Už jich máme pár za sebou. Jeden jsem udělal v Dallase a teď jeden v Portlandu. Bylo to dobré. Lidé byli opravdu vnímaví, namotivovaní. Snažili jsme se jim věnovat, co nejprofesionálněji to šlo.

Co máš v plánu za výjezdy a projekty?

V březnu letím do Fontu a možná do Japonska v dubnu, hlavně učit semináře. A Font, protože je to Font a ještě jsem tam nebyl.

Vrátíš se do Švýcarska?

Plán je jet do Evropy v březnu a být tam na měsíc nebo tak nějak. Jestli bude počasí špatné, pojedeme do Švýcarska, je to kousek. Možná tam něco zkusím, jsou tam husté projekty. Rozhodně mám v plánu dolézt některé věci, ale možná budu muset počkat do dalšího podzimu. Chci si být jistý, že budu mít top formu.

Co lokální projekty?

…Nicky’s project  v Estes Parku… Udělal jsem všechny kroky, měl jsem opravdu dobré pokusy. Až se počasí uklidní, budu zpátky (tenhle projekt byl po krátce po interview přelezen Davem Grahamem, který ho pojmenoval Memory is Parallax. Krátce po něm boulder zopakoval Daniel Woods a nyní i rodící se hvězda Matty Hong).

Hypnotized Minds***?

No, to by bylo super. Pod HM je stropový projekt, pravděpodobně taky V15 (8C). Rozhodně lezitelné, ale prostě těžké. Je tam hodně projektů, opravdu skvělých. Jeden je vedle Jade, podle mě fenomenální. Jeden den jsme to s Danielem zkusili a udělali jsme jen jeden krok. Pro Colorado je to určitě další level. Je pěkný a navíc krásné lezení.

Díky, Carlo!

*Double Clutch – dynamická technika, pravděpodobně skok do dvou chytů proti sobě. Pro to ještě nemáme v česku výraz, amíci pojmenují všechno, my jsme pozadu. Tak co chlapi, nějaké nápady? Volně přeloženo jako „dvojchňap“.

** Pogo - Technika, při níž lezec stojí „opačně“, přičemž druhou nohu používá na rozhoupání. Pro lepší představu doporučuji tohle humorné video . Podobným stylem se snažili borci zdolat Rocklandovskou „Airstar“ 8B ve filmu Core, nakonec však boulder vylezl Kilian Fischuber klasickou technikou.

***Hypnotized Minds – 8C v Coloradu, jehož FA a hodnou řádku pokusů má na svědomí Daniel Woods. Video zde.

UPDATE: Carlo si dnes připsal 4. přelez Memory is Parallax. Gratulace!

Adam

Aktuality

• Ochrana osobních údajů
• Mapa stránek
• RSS