Útěk z hor (5. - 11. 4. 2008)

[04.06.2008, ]

Bouldering v údolí Tessin (starší článek)

Jaro zouvající si boty v předsíni, dávno rozteklá ledová výzdoba oken a chodníky, měnící se v předváděcí mola kolekce 08, toť nekalá předzvěst stoupajících teplot i vzdušné vlhkosti, tím pádem konce té lepší části boulderové sezóny. Nejvyšší čas vypadnout někam za „železnou oponu". Tento rok padla volba na Švajc a geniální žulu, rozesetou v parádní horské scenérii údolí Tessin. Klasický bouldertým z minulých sezón se zúžil na dva, tedy mne a Iris, plus Karel - samozřejmě. Ta změkčilejší část kolaborovala k lanu a momentálně hnijí někde na Kalymnosu.

 

Vyhozením zadního sedáku z Hašlery se objevují netušené možnosti cestování a v přepravě zvýšeného počtu plechů. „Odjezd!" Snad těch bezmála 3000 kiláků polorozsypaná ložiska zadních kol zvládnou. Až na mírné bloudění v okolí jezera Bodensee a marné při hledání vesničky Chironico s autoatlasem 1:800 000 (bez vesnice) a boulderprůvodci 1:cca10 000 000 (bez okolních vesnic) dorážíme za hluboké noci přes novou zákazovou značkou do lomu nad Crescianem. Ráno se přemisťujeme za pomocí infomapy v Biascu do Chironica a připíjíme s Radovanem a Dejvem, nezávislou jednotkou z Brna, na dobré tření.

Sraz v Chironicu

 

Nejvíce si přihnul Kuzmič, tudíž mu to také nejlíp lepí, a po pár pokusech dohmatává vrcholové madlo, podle něj silně nadhodnoceného, That goes left.

That goes left

 

Suk užívá lezecké pohody, Iris jarních horských paprsků a mně nezbývá než zmateně pobíhat mezi krásnými liniemi a kroutit hlavou nad, na žulu nezvykle příjemnými, oblinami klasických 6A-ček.

Cubitus_1

 

Cubitus_2

 

Seppi´s boulder

 

U chlapců se dostavuje pocit unavenosti, jenž řeší aktivní regenerací v číslech do 7A. Naopak Iris je nabitá sluneční energií a pokusuje svůj první převis. Karel se opět někde vyválel v hovnech, naštěstí mi kozí bobky docela voní.

Beze jména_1

 

Beze jména_2

 

S vidinou nově umístěné červenobílé značky na parkovišti pod oblastí Cresciano rozbíjíme base camp kousek od kostela v „Kironiku" a pálíme další pivní i víceoktanové rezervy. Noční klid ruší průtrž, jež některé z nás vyhání pod střechu ke vchodovým dveřím jakéhosi armádního rekreačního komplexu.

 

Ráno je jako zázrakem vymeteno, takže nezbývá než rozhýbat kosti „hakisakem" a vydat se prozkoumat sektory 12-23 za kostelem.

Ranní nabírání vody

 

V průvodci si naše repre dvojka zakroužkovala množství 7C-ček, které by mi zabraly týden, než bych je vůbec obešel, a jali se je zkoušet. Ve Fucking move je masakr odlepit prdel, Rah, plats, plats zůstává mimo zájem (prý traverzy mistři nelezou), co tedy dál? V dohledu se pne super lajna Le Pilier a její lehčí varianta Les doigts verts..., Dejv mrdky rád, takže hurá na Žampacha! Po pár shlédnutých pokusech začínám mít také choutky na prubnutí něčeho „těžšího" a zrak bohužel padá na sousední bezejmenné 7B. Ovšem ouha, zvednutí spodní části těla se pro mne jeví neřešitelným. Repre členům se též nedaří přifixnout startovní lištu na dobu potřebnou k zalomení další jebky a se slovy „na takovém humusu si kůži rašplovat nebudem" prchají mezi blízkými bloky zkouknout další zakroužkovaný problém.

..._1

 

..._2

 

Iris začíná ohlazeným žulovým plotnám, na rozdíl ode mne, přicházet na chuť a smrká jednu 5 za druhou. Při občasném zádrhelu ve výlezu mi sice vyvstává v mysli otázka, jestli náhodou nežiju s nadrženým chlapem, ale není to buřt? Nejsem náročný...

Glauco corner

 

Karl se nenápadně vytrácí (kdy kleje běhám po blízkém okolí a přibíjím jej na kříž) a na půl mrtvý přibelhává (to jsem rád, že přežil své toulky bez úhony) ve stále nepravidelnějších intervalech.

Mutatis mutandis

 

Dalia nera

 

Do „bejsu" přijíždíme ve chvíli, kdy před okamžikem dorazivší dvojka R+D zahazuje již třetí plechovky piva. Zbytek večera vyplňuje probírání klasických okruhů jako Mg a písek, pomlouvání všech lépe lezoucích individuí, nadávání na nekvalitní lezecký matroš, rozebrání politické scény apod. A co na to Jan Tleskač?

 

Čtvrtý den lezení (vegetují zde už od soboty) prý nezvládá ani Brněnské duo a tempo jejich jakékoliv činnosti svědčí o velmi dlouhém dni odpočinku. My vyrážíme do Cresciana, že bych jako zkoukl to dajné La grotte des soupirs. Obsazená jeskyně nás posouvá do 6. sektoru, kde přepádlování (Radovan radí rychlé přeshybování bez nohou) známého Slopertraverse je povinností. Po půlhodině marných pokusů se škrábu na hlavě po vzoru Pata a Mata, co jakože dělám špatně. Maglajzák u pasu pozbývá významu, jelikož není kde sklepnout. Zkrokovat to lze, přelézt na dvakrát taky, ale v kuse science fiction. Tak navrtat dva nýty a přelez aspoň AF. Jinak, slabším jedincům bych poradil nevysilovat se shybováním, ale poctivě „Slopra" vypíďalkovat s patou na hraně. Přichází chaotická fáze hledání čehokoli s písmenkem B. Vedlejší, pro změnu oblá hrana Nez rouge, vypadá dajně, ale už se tady nebudu divit ničemu. Následná hodinka by se dala přirovnat k boji jakéhosi smrkáče s 8B+, ehm blbý příklad. Sto pokusů, sto variant. Řešením se stala ta nejjednodušší, a to tupé přeshybování s minimem pat. Pohled na rozmrdané ruce maže sen o La grotte, takže se s Irisátorem snažíme pokořit alespoň pár lehčích „lajn" a do Chironica dorážíme totálně vyždímaní.

 

Role se střídají, repre valí bušit a já sbírat body u Luise Vitoniho v Luganu. Případný shopingový šok zmírňujeme doprovodem a podporou kluků v dalších pokusech Les doigts verts. Lišty vlivem větší vzdušné vlhkosti (vypadá to na chcanec) nemají potřebnou adhezi a po roztrhnutí kůže ukazováku Dejv zápas skrečuje.

The big swing

 

Les doigts verts

 

Ještě najít (rozuměj počkat na) opět zaběhnutého Karloza a vykročit s prvními kapkami deště směr luxusní jachty, obklopené buržoustskými hotely. Perfektním nápadem zaparkovat bez povolení v modré zóně, kdy mince do „parkingboxu" nemaje a rozměňovat nechtěje, si pobyt ve městě krátíme na minimum a již odbočujeme (bez kabelky LV, uff!) exitem Bellinzona. Nápad projet zdejší historické centrum až tak šťastný nebyl a totálně zasekaní nadáváme v koloně na horšící se počasí, zasrané Taliány a posléze i jeden na druhého. Armádní komplex nás vítá cinkáním téměř prázdných vysokooktanových lahví a halasem chlapců s čerstvě ukořistěným 7C-čkem. Jak to v celodenním slejváku dokázali, je mi dodnes záhadou. Oslavovací párty trvá až do ranních hodin...

 

Ráno zjišťujeme, že to byl, vzhledem k dekoidnímu počasí, také večírek rozlučkový. Magic wood pod sněhem nás v ústupovém plánu jen ujišťuje. Monotónní cestu v dešti střídavé intenzity nám zpříjemňuje drumík v podání Grooverideru s občasnou klasickou vložkou rádia Bayern 4.

San Bernardino

 

Plán strávení aspoň jednoho z posledních dnů dovolené na Petrohradě nedodržuje posádka R+D a se zprávou „v takovém humus počasí se tu rašplovat nebudem" mizí směr Praha - Brno. My riskujeme a s očekáváním v lepší zítřky přespáváme na návsi (svit policejní baterky v obličeji si ve tři ráno opravdu užívám).

 

Neprší, leč bohužel snad 1000 procentní vlhkost náladě rozhodně nepřidá. Před polednem náhlé vyjasnění a pochod na Větrnou hůrku, kde se mi při pohledu na strukturu kamene dostává pocitu nechtěného vykopnutí z Jaguaru (Tessin) a nuceného nasednutí na dvoukolák. Iris ulehá chytat bronz a já ukořisťuji alespoň Meresjeva a slušně nacucaného Gluma. Ostře svítící oskar dává šanci i ostatním sektorům a po výměně působiště za Vyhlídkovou skálu rychle pouští (i přes mokrou klíčovou lištu) starý pytel Levej, bez paty...

Levej

 

Drahá polovička se nechává překecat k vyzkoušení zdejšího matroše Lajkou a Karlozino k divoké honbě lesem plným zvěře.

Lajka

 

Po honbě

 

Notně již kručící žaludky vybízejí k urychlenému odjezdu směr Krušovice. Beru to přes kopec a sundávám i další, silně navlhlý pytel s nápisem Rodinný výlet.

Rodinný výlet

 

Vrahy U lípy netřeba popisovat. Kdo místní výkrmnu navštívil, ví, kdo ne, nepochopí. Neprozíravost objednání si k hlavnímu chodu i polívku s chlebem mne stojí málem život. Karl posléze nevěří vlastnímu čichu, cože to dostal.

U lípy

 

Rádio 1, doprovázející nás celými Čechami, je postupem času přehlušeno umírajícími ložisky a poslední, co si pamatuji, je stoupající ručička tachometru s analogickým zjemněním příšerných vibrací. Ještě silnice smrti a ať už jsme doma!

Reakce na článek

Jméno: Venca Kučírek
Datum: 08.06.2008 11:33:48
Předmět: ...


...v pohodě, i já jsem to pochopil :-).
Jméno: Michal Smrž
Datum: 06.06.2008 00:39:43
Předmět: aaaaaa?


funguje to ne??? Ja myslim ze ok...
Jméno: Venca Kučírek
Datum: 05.06.2008 08:58:39
Předmět: Zkouška


No jo, jen zkouška, jak ten admin funguje :-).
Jméno: Michal Smrž
Datum: 05.06.2008 00:12:56
Předmět: Kárl is back...


...jako svíčková, druhej den nejlepší :-)

Podruhý, ale stejně sem si to moc rád přečet. Jj, Ticina není nikdy dost... :-(  

 

Příspívat do diskuze k tomuto článku, mohou pouze registrovaní uživatelé. Pokud se chcete zaregistrovat, přejděte na registrační formulář. Pokud jste již registrovaným uživatelem, přihlášte se.