Victory & Zagorka

[06.10.2008, ]

Kterak jsme jednou chtěli skloubit hory, moře a lezení...

 

(srpen - září 08)

„Pufff, pufff, pufff...", tlakuji vzduchovou dlahu levé nohy a dochází mi, že už sednutí a složení střípků letní dovolenky neuniknu. Možná vlivem rostoucího podpantoflismu, či snad jen chvilkově slabšímu čirému sobectví neprosazuji ryze lezeckou lokalitu. Můj ukazovák zabodnutý ve věnci Alp je ale stále na hony vzdálen tomu Irisinu „Chorvatskému". Oba nakonec po kratší přestřelce hory-moře, moře-hory přemisťujeme prsty dále na východ. Jakási voda tam je, hory taktéž, bouldroví průvodci nevypadají úplně zle a hlavně - levné pivo i cigára (aspoň se naučím šlukovat). S vidinou rizika potulných smeček psů a hladových domorodců necháváme Karla tentokráte doma. Takže vzhůru dolů do Bulharska! 

Srbská energetika

 

Proklamovaný divoký vstup i průjezd Srbskem probíhá podezřele hladce a jemně se zasekáváme až v Sofii, městě nepřímé úměry chaosu a denního světla. Zde jste bez podrobnější mapy v obdobné situaci jako pískař v bouldru pět metrů nad kruhem bez maglajzu, prostě v prdeli.

 

Vitosha

První cíl výpravy vykrystalizoval v pohoříčko Vitosha tyčící se bezprostředně nad metropolí, jehož hřebeny by měly skrývat i menší šutrovou oblástku. Pěkný reliéfní charakter krajiny stačili Bulharští soudruzi zhyzdit tuny železa a betonu v podobách jakési nyní opuštěné vojenské základny, různých plechových polorozpadajících se budek záhadného účelu a neposledně moderní radarové stanice. Všudypřítomný železo-plastový odpad jen dokresluje romantiku místa.

„Ocelová" Vitosha

 


Radarová stanice

 

Pohled do průvodčíka místní oblasti vyvolává úšklebek: „Romantiku sere pes, ještě jsou tu šutráky!" Po celém okolí rozesetá žulová pole balvanů dávají tušit slušný bouldrový potenciál, bohužel pouze z dálky. Čím blíž jsme kamenným pásům, tím jsou nepochopitelně menší i jednotlivé bloky, „ha, objevil jsem Vitoshskou Fata morganu!" Většina valounů nedosahuje ani dvou metrů, pod vyššími směry jsou pro změnu sebevražedné dopady. Navíc bližší ohledání hrubého materiálu pokrytého silnou vrstvou horského mechu vyvolává pocit mírné lítosti nad Sofijskými kamenobijci. S kroutícími hlavami raději odcházíme ztrestat nějaký ten plech, nicméně mít „tenhle humus" za prdelí, bylo by tu pár let co dělat...

Vitoshská Fata morgana

 

Rila a Pirin

Průvodce padá hlouběji do batohu a my na pár dnů podleháváme „šmatlací" horečce s jejíž pomocí zdoláváme pohoří Rila (včetně místního Monasteru) a Pirin. Všude se horečnatě staví podle architektonicky nepříliš skromných projektů jejichž zapadnutí do krajiny je více než sporné. Biologické odlehčení tělesných schránek se zde stává dobrodružnou záležitostí, kdy si i v sebezapadlejším zátiší musíme dávat pozor na ze země trčící dráty či traverzy. Tolik hledanou romantiku (heh) nacházíme až při šmírování rodící polodivoké kobyly (klisny?).

Architektonický skvost pod nejvyšší horou Bulharska Musalou (Rila)

 

Polodivoké stádo koní na Rilských svazích (vlevo ležící rodička)

 

 

Profláknutý Rilský Monastere

 

Relativně panenský Pirin s hlavním vrcholem Vichren

 

Koprivshtitza

Shodujeme se v naplnění našich turistických ambicí a padá cosi o moři, naštěstí je po cestě obsah druhé poloviny již značně zmačkaného boulderprůvodce. Po několika hodinách cesty přes třetinu státu dojíždíme na největrnější hůrku, co jsem zažil (permanentní fujavec), nad vesnici Koprivshtitzu.

Větrná hůrka nad Koprivshtitzou

 

Nadržen sbíhám k prvním, bohužel překvapivě opět granitovým, balvanům obeliskového vzezření. Bližším průzkumem se nedokáži ubránit menšímu vzkypění: „Vy kurvy jedny Bulharské!" Zjevil jsem se v bouldrovém Adršpachu, drtivá většina žuly podobné písku naší mekky značně solí a výlezy v nemalé výšce představují mechovou džungli. Nedivil bych se nutné přítomnosti zelené pokrývky pro strukturální soudržnost rozpadajících se útvarů. Možná zde místňáci jezdí hlavně v zimním období, kdy se drolivost stává únosná a hrubý lišejník adhezivním, v každém případě s třiceti stupni v zádech je tato možná útěcha lichá. Se slovy, „po druhé už kramle nevezmu!" obouvám lezečky a sápu pár problémků šestkové třídy.

Robocop (7A SD)

 

Tatko Barba (6A+)

 

Kapky deště nás vyhání zpět k autu, kde se v Plzeňském opojení rozhodujeme obětovat pro mravkolvování uprostřed zdejší „pískovny" ještě jeden den. Následující ráno sjíždíme s vizí nevalných sportovních výkonů a tenčících se chmelových zásob do Koprivshtitzy. Návštěva zrovna probíhající soutěže veteránů, doplnění alkoholové baterie asi nejznámějším zdejším pivem Zagorka a (když už jsme na tom východě) sháňka taky něčeho „národního", vyhlášené kuřivo Victory - made in Bulharia, je nutností.

 

Soutěž veteránů

 

 

Jeden z účastníků

 

Druhou část dne vyplňuje opět úžasný bouldering na ještě úžasnějších kamenech, kdy po delším hledání objevuji úplnou náhodou i pár, erozí méně zasažených, kousků. Na těch pak svádím boje po celý zbytek dne, přičemž pomalu přicházím na chuť docela tvrdé místní klasifikaci. Stále se prodlužující restovací chvilky vyplňuji, coby zapřísáhlý odpůrce nikotinu, u zkušenější Iris, jakožto vyléčené kuřačky, lekcemi šlukování. Se slitím stínů v jeden nezbývá než utrousit: „No nic, zase jsme jednou upletli z hovna bič! Ale mít tohle za prdelí..."

 

Da go d´ha! (6A+)

 

 

Karamba (6C+/7A)

 

 

Vlastní projekt

 

 

Henzel (6B+)

 

 

Kulata (6B+)

 

 

Exkurze za lišejníky

 

 

Vlastní varianta Papcheta (6A)

 

Bouldrové anály vyčerpány, nebrání nám tudíž nic v cestě za Zlatými písky, hurá! Průjezd činorodou Koprivshtitzou se zadrhává u poutací tabule: „Včera a dnes juniorské zápasy ve stylu řeckořímském".

Hmotnostní kategorie do 74 kg

 

Tlouštíci v parteru (váha do 96 kg)

 

Černé moře

Posíleni energií z polonahých chlapeckých těl zvládáme zbytek směrem k pobřeží nepatrně se zlepšujících cest ve stylu rallye Paříž-Dakar. Několik následujících dnů bych nazval dobou smrdutých pískovišť a slané břečky ve skomírajících kempech nedávné éry, jenž se dala přežít jen s pomocí silné podpůrné dvojky Victory&Zagorka.

Pláže u Nesebru

 

Kamen Bryag

Myšlenka projet celé pobřeží z Tureckých hranic až po ty Rumunské není náhodná, jelikož kousek pod nimi se rozkládá malá vesnička Kamen Bryag s nedalekou přírodní rezervací, největší DWS lokalitou Bulharska a naší poslední lezeckou kapitolou zájezdu. Večerní obhlídka terénu vykresluje útesy bičované slušnými vlnami ve ne zrovna růžových barvách, „kamenné" dopady pak v odstínu černé.

Nerůžové útesy Kamen Bryagu

 

Nacházející dopoledne vlnobití přetrvává a tudíž i nepoužitelnost, pro tuto příležitost speciálně pořízeného, gumového plavidla - obsahu čtvrtiny kufru Hašlerky. S prvním traverzem do linií zobrazených v průvodci uvolňuji taky první kus zdejšího ostrého vápence: „Nejprve Fata morgana, posléze pískoviště a teď pro změnu pojebaný kamenolom!" Vysoká míra lámavosti materiálu se díkybohu nepotvrzuje a půl dne madel desetimetrového převisu si, na rozdíl od „Iračky", opravdu užívám. Forma „nahoru, zpátky ni krok či dokonce skok" je bohužel, vzhledem k neklidným vodám pod bačkorami, jedinou schůdnou variantou.

Kromanyonets (6a)

 

 

Dobra iutra (6a+/b)

 

 

Apollo 13 (6c/c+)

 

Apollo 13 (6c/c+)

 

Před odjezdem do našich končin nemohu nestihnout druhou lekci kouření v podobě balení si vlastních šulek. Sháníme tabáček vkusného obalu (hovno tomu rozumím) a hnízdíme v  „teploušském" nuda kempu Panorama - Zlaté písky nedaleko Varny.

Čistí borci na pláži Panoramy (v pozadí bezejmenný naháč)

 

Časový úsek od prvního potáhnutí kuřiva Golden Virginia po příjezd domů o tři dny později mi utkvěl v mysli pouze mlhavě. Posloupnost událostí by mohla být asi takto: rychlý příjezd vlaku, jediný klíč od auta mizící v koupacích kraťasech a houpavý odchod k moři, návrat k Hašleře a Polsko-Francouzská pomoc při vylamování jejího zámku, horda telefonátů ohledně transportu náhradního klíče F-M - Varna, kurýr Lumajz chlastající v autobuse s Bulharskými cikány, šťastné shledání a nasáčkování se do už tak přeplněného oře, nonstop jízda prošpikovaná mikrospánky, skřípějící brzdy u vrat baráku a pomalý odjezd vlaku. „Kurec, to byl zase jednou vejlet!" 


Lezecký průvodce: http://www.climbingguidebg.com

Foto: Iris, Venca

Text: Venca

 

Reakce na článek

Jméno: David Kozel
Datum: 10.10.2008 06:40:47
Předmět: Proc?


Smrzu, proc si ho asi fotil? Libila se mu predchozi noc :-))
Jméno: Venca Kučírek
Datum: 09.10.2008 21:36:50
Předmět: Díkes


Nojono. Ale za ty dva dny navíc mezi buzničkama jsem se balit (jen papirosky...) docela naučil. Mise tedy splněna :-). Jinak díky za kompliment.
Jméno: Milan Řehák
Datum: 09.10.2008 20:15:00
Předmět: Fakt zabava.... :-)


Venco, uprimne ti dekuji za pobaveni. Nepamatuji si kdy jsem naposledy cetl neco u ceho bych se tolik uprimne nasmal :-) Konec me rosekal uplne maximalne. Jsme stejne vsichni kurwy, kdyz nas nejvic pobavi cizi nestesti... Mej se...
Jméno: Venca Kučírek
Datum: 08.10.2008 21:37:15
Předmět: Heh


Kéž bych uměl takové pózy...
Jméno: Michal Smrž
Datum: 08.10.2008 00:26:20
Předmět: 4%


Hochu tak myslel sem, ze historka s klicema v mori je nejvic, ale chyba chyba sokole. Posledni fotka je UPLNE NEJVIC!!! Proc si te tam ve vlnach fotil ten typek???

Příspívat do diskuze k tomuto článku, mohou pouze registrovaní uživatelé. Pokud se chcete zaregistrovat, přejděte na registrační formulář. Pokud jste již registrovaným uživatelem, přihlášte se.