• HOME
• NOVINKY
• ČLÁNKY
• MÉDIA
  • FOTKY
  • VIDEO
  • VIDEA-LINKS
• FÓRUM
• LIDÉ
  • BOULDERING LEGENDS
• BOULDRY
  • PRŮVODCE
    • ČESKO
  • TdTB
  • TdTP
• KONTAKTY
  • KONTAKTY
  • ODKAZY

Vall di mello
Den prvý.

Pěkně fouká, jdem do údolí Vall di mella, Katka obleze šutr u cesty s storico, classico 5C, zalezem do lesa – Devil nad dust – ženský žolík – pěkná vysoká věc, pak za 2 hoďky nacvičím 7B+ - skoro jsem cítil, že se naučím skákat – no spíš než skok je to shyb – pěkné, z dalšího žolíku uteču z výlezu – mít na epitafu napsáno dojebal se v 7A někde v lese – to bych se styděl. Vítr – jdem na louku, padá na mě klid a pohoda, jde i pěkný 7A+ mantl na slunci. Večer objevím jeden z nejhezčích bouldrů, co jsem do teď lezl - Analselvaggioturboscatenato - 7B+ - medvědice, asi – na tu nemám sílu, tak celý večer strávím hrou s těžištěm – 4 pády z topu a jdeme na véču.

Den druhý.
ráno – program je jasný – 5C na pláží – Katka, já znova Anál, nejdřív vykousnu kus kůže na dlani pod palcem, tak následuje trocha lepení a pak to vyjde – radost, tenhle problém je ztělesním toho Proč... Nějaký další problémky, káva a že půjdem do zadního sektoru, procházka pěkná, ale bouldry mě moc neoslovily – proč má Bisex vzadu flaštičku za krásu nad tím jsem marně dumal. Zapadlo slunce a tak si vepředu každý potrápíme hranu – 7B, 5C.

Den třetí – krizák.
Od rána únava. Začnu na Lystosaurovi – 7B+, zkouším akorát tak dlouho, abych si prolez všechny bříška na lévé, pak v 7C šmýknu a vrazím si pod pravý palec takovou pěknou kamennou voštinu, 7A – zachrání den, Katka spadne ze dvou vylezených 6aček, večer 2x7C – hrana – v popisu necessita ottima aderenza, druhá řezavky by Fred Nicole – dohromady jsem udělal tak dva kroky, závěr tréninkové pokusy v 7B.

Rest – přesun z Mella do Magic Woodu.

Magic Wood
Den pátý - den paradoxů.
Buď lehký nebo to nešlo – Mummy 7B mi přišlo jako 6C, vedle Ph zved v průvodci 7/8 mi přišel docela pěknej cca 7B? Intermezzo 7C – zápasí s Jack the Chipper o nejlehčí C v Magicu. Katka si udělá radost flash 6C vedle – prej taky nějaký lehký. Pak zkusím Press on – buďto jsem na to nepřišel anebo jsem obligátně slabý, Eisbár 7C+ - ne zrovna oblíbený bouldr – 3 krysy v kolmici – pár pokusů a začínám rolovat kůži, pláč a útěk. Jdem nahoru – 7B+ morpho – se mi zdá jako max. 7A, ale podle fotky je to ono. Babynahrung 7B+ - mimo debilního startu, pěknej výlez, docela zajímavý. La Verda 7a+ - výjeb dne – 7A+, ale peklo, krysy, ani finta Beran nezabrala. Čistá únava.

Den šestý – skoro to padlo.
Jdeme do sektorů, které se nacházejí blíž druhého mostíku. Ze včerejšího dne zde mám rozezkoušené 6C, o kterém si myslím, že by mohlo jít. Po hodině pokusů téměř bez přestávky, jen za občasného Vildova „dej si pauzu“, což ignoruji, zjistím, že to opravdu nepůjde. Zabalím svá fidlátka a plna rozporuplných pocitů, s mírně svěšenou hlavou odcházím s Vildou do horního sektoru Haupt  3. Tento sektor pro mě osobně neskrývá mnoho zajímavých bouldrů, ale Vilda zde dává poměrně nadějné pokusy v 8A No Liberty. Pamatuji si na několik hodin, které jsme pod tímto bouldrem strávili před dvěma lety. Dnešní pokusy jsou mnohem nadějnější, ale nakonec se přelez nekoná. Vilda se v bouldru úplně zničí, ale přesto po mém intermezzu v 6B+ (krásné, ale táááák těžké) přeleze 7B+ Stirb langsam. Začínáme sestupovat dolů k vytoužené večerní koupeli. Zastavujeme se u těžkého 7B, které tam Vilda s mým velkým překvapením nakonec pošle. Pročítám si průvodce a snažím se najít nějaký lehčí bouldřík na dolez. Zrak mi padne na boulder Gorilla za 6C, kterou jsem bez nejmenšího úspěchu zkoušela před dvěma lety. Tenkrát jsem byla slabá, dnes už možná nejsem...uvidíme. Nejprve to vypadá, že je má síla stejná jako dříve. Vilda mi po pár pokusech poradí zajímavý program s patami a špičkami..hodně triky :) a mně se pomalu daří jednotlivé kroky zdolávat. Začíná se smrákat, čas 19:20 a já už nemůžu. Zítra je Restday tak možná pak? Ale chtěli jsme jet do Zillertalu, ale oba tu máme projekty... no nějak se ještě dohodnem. Opouštím Gorillu ve stejném rozpoložení jako Vilda No Liberty. Zničeně klopýtáme k berušce (=naše vozidlo), kde na nás čekají kozlíci a dobrý hostinec.

Restday
Rozhodnutí zůstat či se přesunout do Zillertalu necháváme na ráno. Zvítězí touha znovu se pokusit projekty zdolat a tak zůstáváme. Nákup, čtení, hospůdka, kde nám místní cca 80-ti letý bývalý řidič autobusu sděluje „tomorrow weather no good“. Obloha se zatahuje a začíná se nám zdát, že nejspíš čekáme zbytečně... Noc – déšť po celou noc otlouká střechu berušky a Gorilla mizí v mlze beznaděje.

Zillertal

Den osmý – smutek.
Ráno stále prší a nad celým údolím se nachází šedivé mraky, takže to balíme. Na cestu si pouštíme „Frančeska Nedvída“, který částečně rozptýlí naší chmurnou náladu. V Zillertalu jsme za 4,5h. Koupíme si v Mayerhofenu průvodce a jdeme lézt do oblasti Ginzlingwald. Mně se zde líbí 6C Umleitung, které zkouším a zkouším. Vildovi se daří přelézt nějaké sedmičky. Potkáváme zde Honzu Zímu s Káťou. Společně přespíme pod lanovkou, kde již v devět večer panuje ticho.

Den devátý – kravička.
Předpověď na středu hlásí déšť, ale ráno to tak vůbec nevypadá. Jedeme se rozléz do oblasti Saustein neboli U Kraviček. Jsem tu němá a Vilda v podstatě také. Zkoušení 7A bouldru mu překazil čerství kravinec pod klíčovým krokem od stračeny, která po nás bez zájmu pokukuje. Přemluvím Vildu k zastávce na  Umleitungu, což je nakonec jen ztrátou času. K poledni se přesouváme do oblasti Breitlahner, kde lezeme dokud nezačne pršet. Vildovi se zde podaří přelézt krásné dvě linie – Angst im Nacken 7C a Pies de Gatto 7B.

noc – déšť, ve vyšších polohách sníh

Den desáty – směr ČR.
Ráno jsou protější kopce mnohem více bílé, než tomu bylo večer. Vydatný noční déšť překazil naše plány na dnešní lezení. Balíme kufry a vyrážíme směr ČR – směr Loučovice, směr FBF.

Loučovice

Den jedenáctý.
Pátek ráno, je ještě trochu vlhko, tak začnem v okolí Sendviče. Mám tu na Stěnce, ve kterém jsem se na jaře půl dne potrápil sitstart do Milovníka slepic - takový vztlak na levém palci a následně na liště pro pravačku – zajímavé, technické – dneska asi po hodince, dvou to padlo – možná 7C. Katka zkouší Madla jak pro koho 6B – padá ke konci traverzu. Na doporučení od Patrika jdu vyzkoušet rakouskou novinku pod Concordem – 7B+, taková převislá medvědice – do 2 hodinách a spoustě nadávek, by se progres dal počítat v řádech promile procenta. Jedem na Vyššák, všude mokro a tak přejezd do nové oblasti pod přehradou. Patrik nás tam v podvečer najde – ukáže mi krásný higball Aladinova lampa 6C, ještě vylezu takový vtipný mantl vedle 7A/+.V pátek se to začíná sjíždět, Eggenberg mi zachutná a tak mám při odchodu trošku motavou.

Den dvanáctý.
Sobotu se dopoledne touláme po červenácích, Jirous jako každoročně zjišťuje, že to tady stojí za hovno, tak si bere kartáč a mizí v roští a odpolko čistí – díky moc, odhadem tak 20 parádních věcí nebo vizí, prostě nová motivace, už se na ně těším. Patrik mě taky potěšil – ukázal mi projekt, co mě úplně nadchnul a zabral celé sobotní odpoledne – lehce loučovický atyp, jasná linie, víceméně silárna – 4 těžké kroky a výlez – název Refresh – už jsem se na to vykašlal, ale Majkl, že by to rád zkusil a viděl a tak jsme se na vrátili. Obtížnost možná 7C. Holky s Jirkou Bažantem proběhli taky hodně červeňáku, dodřeli si kotníky a podělili se o flašku za přelez Madel jak pro koho 6B. Jinak Majkl vyskákal Hlavolam, Honza Švíka Ručičky a David Kozel co vím nějaká 7A/7B. Číža měl hodně nadějně právě to proradné rakouské 7B+. Večer jako každý rok, parádní akce, příjemný lidi, 5 filmů, vyhrál slovenský z Fontáče, slivovička, zpěv, nucený odchod z podniku, nějaký vyhrožování policií apod. Nejvíc od podlahy to vzal Patrik, který si v noci někde po cestě odložil peněženku a poslal čtyřku na charitu.

Den třináctý.
Neděle opět poněkud smutnější ráno, jedem do novýho sektůrku pod přehradou, dáme si Klenot 6C a projekt vedle – škoda, nakonec nic moc pěknýho, spíš trochu o strach, kvůli stromu za zády. Kluci si pěkně zabojujou v patečním mantlu, ale dneska to jede a pár koleních štrejchnutí nakonec i přes progres boj ukončí. S Čížou ještě z druhé strany vytvoříme další místní diamant – z žabí pozice na hraně poskok do madlovitého Řezáku – na to se taky budou stát fronty. Přesun po hřebínku, Číža to tam pěkně proleze i s jedním projektíkem. Já už mám spíš kouřivou, nakonec si vylezem s Katkou, krásný 6A po hraně od Patrika a domů.

Díky Mírovi Kadlecovi a všem dalším co se na ní podílejí a co posílají filmy jako každoročně za super akci.

Aktuality

• Ochrana osobních údajů
• Mapa stránek
• RSS