Znovu v kouzelném lese

Honza v Electroboogie 8A+ [22.08.2011, ]

Tři týdny v Magic Woodu

Těšit se na výjezd, potom odjet, lézt, lézt, lézt a nakonec se vrátit a divit se, co tady sakra ti lidi pořád dělají, že si neužívají pohody na skalách. Ten model se mi zdá pokaždé stejný.

První dny jsem jako vždy jalový, rozlézám si krásné 7A+ King Kong a skoro ho dolézám nahoru. Při všeobecném zmatku se šipkama (kde se má začínat), to asi lezu moc zespoda. Po restu dávám v pohodě. To mě jenom utvrzuje v tom, že jezdit někam na dva dny a chtít něco vylézt je pro mě nemožné a pořádně se nastartuju až po prvním restu. Michal si hned první den dává The Gift 7C svou osvědčenou metodou „měř dva metry a to půjde“ a má radost.


Já se vydávám na asi nejlezenější céčko, Jack the Chipper. Nepříjemný krok do ramena na začátku a potom dobře založit patu a rozpážka do stisku a je vyhráno. Celkem mi to zabere dva výšlapy. Vypadá to krásně, i když samotné pohyby tak pěkné nejsou. Dal bych 7B+.

Další céčko a velká náhoda je Intermezzo. Potkávám místňáka, takovou studnici místních programů a ten mi to dobře vyradí. Tak to zkusím, i když jsem do toho původně nechtěl. Trochu si upravím začátek a celkově je to tam asi za 15 minut. U tohohle boldru je to naopak než u Jacka – vypadá to hnusně, ale pohyby jsou krásné.

Michal se zamiluje do Hohenzone, spojení za 7C. Dropzone má výborně nachozený z minula, takže jenom ladí zbytek a pěkně mu to jde. Já padám na druhý pokus úplně shora, což je škoda. Tenhle boulder je zase trochu něco jiného, nejvíc asi rozhoduje vytrvalost. Nakonec dávám na druhý den a tím kompletuju celý šutr.

Adam Octopussy

Mařka a Kača, kteří s námi tráví první dva týdny se taky činí. Kača jde vyloženě účelově po ticklistu inspirovaném holkama Mázlovýma a přelízá svoje první béčko Crimp-o-phobia. Už název napovídá, že tenhle masomlýnek je opravdu lahůdka na prsty. Kromě dalších 7Aček se jí daří ještě 7B Mummy, které se od prvního moc neliší. Jak se trénuje na tohle nevím, ale od pohledu bych doporučil přilepit si doma desetníky na zeď.

Seshuan

Já jdu na Supernovu, ale hned po prvních marných pokusech pokukuju po vedlejším 7C+ Du Cote du Seshuan, které jsem původně vůbec nechtěl lézt. Na netu jsem si přečetl komentář od Štěpána, že to je „silovka“. A když tohle napíše někdo z bráchů, tak předpokládám, že člověk, co neudělá shyb na jedné ruce, nemá šanci. Proto jsem překvapený, když zvládám všechny kroky a tím začíná myriáda pokusů. Je to asi jeden z nejhezčích boldrů v lese a pro mě vůbec. Nejtěžší je udržet se na oblé poličce, přidat a jít dál do bočákové lišty. Následuje dynamo do police, mantl do skoro nouhendu, trochu delikátní měnění rukou a docela svižný skok do police.

Honza v Electroboogie

Asi druhý den padám ze skoku, ale nějak se mi nezdá začátek, který lezu podle ostatních ze sedu na šutru. Proto se ptám místňáka, který všechno ví a potvrzuje mi, že se začíná už z chytu na Supernovácké polici. To mi ale zase nejde, takže přichází zoufalost. Další den zase měním program a už to jde, ale pro změnu neustále padám z těžkého kroku nad tím. Jak říká Michal, spíš bych potřeboval kroků ubrat, než přidat. Mám pocit, jako bych šel přes Saharu na Plzeň a někdo by mi ji vypil před nosem.

Když jdu večer na pokus, něco mě osvítí, a měním program. Na poličku jdu první blíž, přidám a pak se posunu levou rukou do obliny s palcem, místo toho, abych do ní šel rovnou zespoda. Padám z horního skoku, což je sice super, ale takhle by jeden mohl padat donekonečna. Druhý pokus ale sedne a držím poskokové madlo. Mám z toho velkou radost, první 7C+ je doma! Přijde se podívat i Honza Chvála, který zrovna přijel. Vykecává se, že je to na něj moc dlouhé, ale flash je suverénní. Určitě mu hodně pomohl můj čtyři dny vychytávaný program, ale nad jeho silou smekám.

Poslední týden, Chobotnice a Evropa

Michal dává další pokusy v Hohenzone, a pokaždé je v tom trochu lepší a několikrát dolézá až do Dropzone. Bohužel počasí je na tomhle výjezdě dost nejisté a poslední týden je tenhle kámen komplet zatečený a nikdo z nás to moc nechápe. Velká škoda, ale aspoň je motivace se sem vrátit.


Kača, která odjíždí dřív potvrzuje svoje zlepšení a poslední den před jejich odjezdem krásně krokuje Blown Away a Grit de Luxe. Kdyby do toho nalezla dříve, tak to určitě dá, ale holt mě neposlouchá, tak má smůlu:).  Já si dávám Blown Away znovu, protože před dvěma lety, ač jsem to přelezl asi třikrát za sebou, pokaždé jsem štrýchnul, a tak mě trápilo svědomí. Podle mě je to jedno z nejhezčích 7B. My před sebou máme ještě týden. Já dávám 7C Schneebrett (podle mě docela lehké) a Michal 7B Blindfisch.

Jeníček a Mařenka se vytasí s vědomostní hrou Evropa, což je na každého z nás trochu moc. Přece jenom, po dvou týdnech v lese zbývají paměťové sloty jenom na zapamatování jednotlivých programů, takže se u některých odpovědí hodně zasmějeme (že, Honzo:). Jinak se o restech flákáme, čteme, navštívíme jednu super sýrárnu na doporučení Chváličů a jednou jdeme na turistiku do Avers-Jufu. Michala z toho tak rozbolí hlava, že na další podobné eskapády radši kašlem a šetříme naše boldristické nožičky.


Já se vydávám na 8A Octopussy, což je další asi čtyřdenní příběh. Kroky jdou, ale spojit je dohromady ne. Nakonec mám k přelezu dost daleko. Zjišťuju, že na tuhle metu budu muset ještě hodně potrénovat, na druhou stranu mám ale radost, že něco takového vůbec zkouším. Honzu to docela potrápí, ale nakonec to pěkně pošle na jedné ranní sešn . Předtím se ještě blýskne Nekonečným příběhem 2 (8A) a Foxy Lady 8A a před naším odjezdem ještě parádním přelezem Voigas 8A+. Gratulace!

Ještě zbývá nějaký čas, tak projektuju Supernovu a zdá se mi to teda hodně poctivé, ale ten den padám smolně z předposledního madla. Druhý den už jsem po pár dnech lezení hodně jalový, ale nakonec to hurá stylem přelezu. Teď když koukám na videa, je trochu škoda, že jsme se nepustili do očištění a nedolezli to na vršek. Jak u Supernovy, tak u Seshuana by to podle mě šlo, ale holt takový je v Magicu zvyk.

Úvahy o klase (nebrat vážně nebo radši vůbec nečíst)

Celkově se mi klasa zdá hodně měkká, a tak přichází klasické dilema. Za a) je to nadhodnocené b) u nás je to podhodnocené c) zesílel jsem. Po delší úvaze bych to ale připsal kombinaci více faktorů. Jednak je v tuzemských bouldrech obtížnost často v jednom kroku, zatímco světové oblasti nabízejí delší (často i trochu vytrvalostní) boldry. Potom je to určitě i v rozdílu přístupu. Když borci venku udělají boldr, nastřelí klasu a dál o tom nepřemýšlí. U nás když Jirous leze postopadesaté King Konga a má den, řekne 7C (to samé platí třeba namátkou o Drakovi a spoustě dalších boldrů, které šly dodatečně dolů) – teď to trochu přeháním, ale v podstatě to tak je. Konec konců, každý dokáže boldr shodit, ale kdo si ho napíše o stupeň těžší? Jednoduše venku se čísel nebojí a někdy přestřelí, zatímco u nás zůstává konsenzus na nejnižší možné hranici. No a nakonec už zmíněná rozlezenost, člověk se hýbe jinak na víkendovém výjezdu a třítýdenním pobytu. A co z toho vyplývá? To nevím, ale myslím si, že člověk by se měl držet osvědčeného, „lézt pro linii a ne pro číslo“. A odměna za tohle je stejně nejlepší.

Sýrarna

Původně jsme chtěli být v Magicu dva týdny a potom odjet do Zilloše. Nakonec nás tady lezení (znovu) tolik dostalo, že jsme tu strávili celých cca dvacet dní. A možností ti je pořád plno. Lezecký plán byl u mě daleko překonán, ale to samozřejmě není všechno.  Další tři týdny pohody, čumění na hvězdy, srandy, pobytu v nádherné přírodě a člověk se vrátí do té dnešní podivné reality zase trochu normálnější. A o to přece jde, ne?

P.S. S Chváličem jsme dohodli pravidelné schůze v Terči po VUTečku. Kdo se přidá? Se Stráníkama počítám…

P.P.S S videem a fotkama to bylo letos opravdu hodně slabé, jak vidíte:)

Boldristi se snaží přemýšlet

Report od Honzy Chvály a jeho parádní foto na http://www.janchvala.cz/2011/08/23/krasny-magic-wood/

Reakce na článek

Příspívat do diskuze k tomuto článku, mohou pouze registrovaní uživatelé. Pokud se chcete zaregistrovat, přejděte na registrační formulář. Pokud jste již registrovaným uživatelem, přihlášte se.